Pokud se umžleckŽ d’lo st‡v‡ pÞedmžtem z‡jmu spole‹enskùch vžd, patrnž tou prvn’, kter‡ vžtäinu z n‡s napadne, je sociologie. Sociologickù pÞ’stup, pÞedch‡zej’c’ o Þadu stolet’ vznik sociologie jako uzn‡vanŽ vždn’ discipl’ny, se vztahuje v z‡sadž ke dvžma okruhóm ot‡zek: z jednŽ strany se jedn‡ o tzv. soci‡ln’ funkce umžn’, tedy o to, zda a jak se umžn’ uplatËuje v procesech soci‡ln’ integrace, jakŽ jsou jeho kognitivn’, komunikativn’ aj. funkce, ze strany druhŽ pak jde o problematiku respektu vó‹i prostoru pro svobodnou umžleckou kreativitu, jenì je v jednotlivùch kultur‡ch a v róznùch historickùch obdob’ch zna‹nž odliänù.

òhel pohledu, uplatËovanù v zat’m róznorodùch smžrech ekologie ‹lovžka, se od svùm zpósobem klasickùch postupó soci‡ln’ch vžd odliäuje. Ekologie - jako jeden z ãproduktóÒ vùvojovùch teori’ 19. stolet’ - definovan‡ napÞ. jako ãstudium organismó v jejich obydl’Ò (Odum, 1977, s.17), se zabùv‡ podm’nkami vzniku a kontinu‡ln’ existence druhó v prostoru a ‹ase. V sou‹asnŽ dobž, kdy zaznamen‡v‡me rozmach neoevolucionistickùch koncepc’, zamžÞenùch na studium pÞedpokladó vzniku a existence modern’ho ‹lovžka, se prakticky shodnž konstatuje, ìe umžn’ a umžleck‡ ‹innost patÞ’ k jednŽ ze z‡kladn’ch podm’nek lidskŽho byt’ na tŽto planetž. Ve st‡le se rozäiÞuj’c’ Þadž hypotŽz o po‹‡tc’ch umžleckŽho projevu, motivech vzniku tohoto fenomŽnu a jeho póvodn’m smyslu, lze sice zaznamenat mnoho odliänùch i protichódnùch argumentó, ale tŽì ur‹itou shodu v nžkterùch vùchoz’ch pÞedpokladech, pokl‡danùch dnes za prok‡zanŽ. Paleontolog a antropolog Richard Leakey, kterù ve svùch vùkladech póvodu lidstva vžnuje velkù prostor ãjazyku umžn’Ò, definuje modern’ho Homo sapiens jako bytost s ãcitem pro technologii a inovaci, se schopnost’ umžleckŽho vyj‡dÞen’, s introspektivn’m vždom’m a smyslem pro mor‡lkuÒ (Leakey, 1996, s. 85). UmžleckŽ vyj‡dÞen’ tedy zaÞazuje mezi ‹tyÞi z‡kladn’ znaky lidskosti, bez nichì bychom jako druh nepÞeìili. Jeho pÞ’stup koresponduje s poznatky podobnž orientovanùch badateló, napÞ’klad sociobiolog Edward O. Wilson hovoÞ’ o ãschopnostech zvl‡ätn’ho estetickŽho œsudkuÒ, jenì je trvalùm pÞedpokladem naä’ œspžänŽ adaptace na soci‡ln’ i hmotnŽ prostÞed’ (srov.: Wilson, 1993, s.13). Antropolog Jan Beneä uzav’r‡ diskusi o póvodu a funkc’ch mladopaleolitickŽho umžn’ konstatov‡n’m, ìe ãumžleckŽ c’tžn’ se trvale vepsalo do vnitÞn’ pamžti (genofondu) lidskŽ spole‹nostiÒ (Beneä, 1994, s.135). LŽkaÞ a zoolog Konrad Lorenz vlastnž odpov’d‡ na ot‡zku po smyslu umžleckŽho projevu, kdyì mezi z‡kladn’ kognitivn’ procesy zaÞazuje obraznŽ (celistvŽ, tvarovŽ) vn’m‡n’, jeì mus’ bùt pžstov‡no stejnž jako schopnosti racion‡lnž logickŽho (vždeckŽho) myälen’, s t’m, ìe œlohou tvarovŽho vn’m‡n’ je ãodhalovat vztahy mezi smyslovùmi daty nebo i mezi vyää’mi jednotkami vn’m‡n’Ò (Lorenz, 1997, s. 88). Funkci ãobraznŽhoÒ kognitivn’ho procesu spojuje se schopnost’ a potÞebou ãvn’mat jako harmonie vrcholnž sloìit‡ polyfonn’ vz‡jemn‡ pósoben’ a na nepatrnŽ poruäen’ reagovat podobnž citlivž jako dirigent na faleänù t—nÒ (c.d., s. 45).

Souhrnnž lze Þ’ci, ìe väichni takto orientovan’ autoÞi shodnž konstatuj’, ìe pro œspžänou existenci lidskŽho druhu mžla (a trvale m‡) umžleck‡ kreativita i umžleckŽ vn’m‡n’ minim‡lnž stejnù vùznam jako ty ‹innosti, jeì slouì’ k obstar‡v‡n’ kaìdodenn’ch existen‹n’ch potÞeb, na nžì bùv‡ ‹asto vùklad lidskŽho byt’ redukov‡n. Prostor pÞedstavuje jednu z centr‡ln’ch kategori’ kulturn’ a soci‡ln’ ekologie. Vzato z evolu‹n’ perspektivy lze tento problŽm ve stru‹nosti uvŽst n‡sledovnž: v pÞ’rodn’ch ekosystŽmech m‡ kaìdù druh svou niku, svój bezpe‹nù a srozumitelnù prostor, ur‹uj’c’ podm’nky a hranice jeho existence. Pouze ‹lovžk, jako jedinù z druhó, nez’skal tuto niku od pÞ’rody nebo od Boha. Z dnes uzn‡vanŽ koncepce evoluce by mžlo vyplùvat, ìe nika patÞ’ mezi hlubinnŽ potÞeby jakŽkoliv ìivotn’ existence, v‹etnž lidskŽ. Potom fakt, ìe ji ‹lovžk nem‡ pÞedur‹enu, móìeme povaìovat za jeden z nejpodstatnžjä’ch stimuló jeho ‹innosti. Protoìe k z‡kladn’m lidskùm potÞeb‡m patÞ’ potÞeba orientace a bezpe‹’, musej’ si lidŽ svou niku vytv‡Þet pomoc’ znakó a symboló, maj’c’ch funkce srozumitelnosti, ‹itelnosti a celkovŽ individu‡ln’ tv‡Þnosti jednotlivùch prostoró, tedy funkce, s nimiì jsou väeobecnž spojov‡ny pojmy domov, obytnost, identifikace s prostorem, genius loci, atd.

Lidsk‡ nika je term’n, s n’mì se bžìnž setk‡v‡me v antropologii a sociologii anglosaskŽ oblasti. Pokud ji väak budeme definovat jako ãprostor k obùv‡n’Ò, je zÞejmŽ, ìe se v’ce inspirujeme evropskou filosofickou tradic’, pÞedevä’m Heideggerovou ãfilozoficko-b‡snickouÒ koncepc’ bydlen’ a Eliadovùm vùkladem motivó tvorby sakr‡ln’ch prostoró. Podle Heideggera ãbydlen’ spo‹’v‡ na b‡snžn’Ò (Heidegger, 1993, s. 79), neboé ãteprve b‡snžn’ pÞiv‡d’ ‹lovžka na zem, vede ho k n’ a tak ho uv‡d’ v bydlen’Ò, jehoì pódorys vyjadÞuje zcela specifickŽ pochopen’ vztahó mezi byt’m na zemi a ãvzhlŽdnut’m k nebesómÒ (c.d., s. 85 a 87). Heideggerovy myälenky bùvaj’ aplikov‡ny v teori’ch architektury pÞi vùkladu term’nó genius loci, kterù m‡ vyjadÞovat vùsledek takovŽ tvorby obùvatelnùch prostoró, v nichì z prolnut’ existen‹n’ a existenci‡ln’ dimenze vyplùvaj’ ãvùznamyÒ, d’ky kterùm se lidskŽ byt’ naplËuje jako byt’ na svžtž. Mircea Eliade je orientov‡n podobnž, pÞi‹emì jeho vùklad vztahu mezi ãsakr‡ln’m a prof‡nn’mÒ je situov‡n do prostoru, kterù, m‡-li se ‹lovžk vyhnout pocitu ãœzkosti z dezorientaceÒ, mus’ obsahovat opžrnŽ body, v nichì je obsaìena lidsk‡ pÞedstava uspoÞ‡danosti svžta. Eliade napÞ. Þ’k‡, ìe ãusadit se na nžjakŽm m’stž, uspoÞ‡dat je, obydlit je, to väechno jsou œkoly, kterŽ pÞedpokl‡daj’ ur‹itou existenci‡ln’ volbu: volbu Universa, jeì je danŽ spole‹enstv’ ochotno pÞijmout za svŽ, a to t’m, ìe je stvoÞ’Ò (Eliade, 1994, s. 22 a 26).

Pokud spoj’me poznatky ze soudobùch neoevolucionistickùch vždecko- vùzkumnùch orientac’ s filosofickùmi vùklady vztahu mezi existen‹n’ a existenci‡ln’ dimenz’ byt’, ‹i mezi prof‡nn’m a sakr‡ln’m pÞenesenùm do podoby prostoru, móìeme zÞetelnž pojmenovat aktu‡ln’ problŽm ztr‡ty ãozvu‹enŽho meziprostoruÒ (Starù, 1992), tedy ãexistenci‡ln’ situaciÒ lid’ technokratickŽho vžku, v nžmì jsou na jednŽ stranž petrifikov‡ny prostory s vysokou kulturnž umžleckou hodnotou do tŽ m’ry, ìe se z nich st‡vaj’ skanzeny bez dynamiky kaìdodenn’ho ìivota, na stranž druhŽ se ãbuduj’Ò nov‡ amorfn’ s’dliätž ãna zelenŽ louceÒ, postr‡daj’c’ jakùkoliv umžleckù vùraz.

UzavÞen’ umžn’ do ateliŽró a vùstavn’ch s’n’, v‹etnž redukce jeho funkc’ na n‡plË volnŽho ‹asu, je logickùm dósledkem ãinstrument‡ln’ racionalityÒ modern’ doby, tedy do krajnosti dovedenŽ specializace tžch lidskùch ‹innost’, kterŽ v evolu‹n’m procesu a ve vžtä’ ‹‡sti historickŽho vùvoje pósobily komplement‡rnž. N‡vrat umžn’ do celku ìivota móìe v tžch souvislostech, kterŽ jsme letmo nazna‹ili, znamenat uzn‡n’ jeho konstitutivn’ role jak pÞi utv‡Þen’ ãobrazu svžtaÒ, tak pÞi pžstov‡n’ väech znakó lidskosti, jimì v technokratickŽm vžku hroz’ odum’r‡n’ (srov.: Lorenz, 1997).

T’m se dost‡v‡me znovu, i kdyì jinou cestou, neì jak tomu tradi‹nž bùvalo, k ot‡zce soci‡ln’ch funkc’ umžn’. To je oväem term’n, na kterù mohou bùt umžlci z Þady opr‡vnžnùch dóvodó alergi‹t’. Jestliìe ale mezi mnoha svžtovùmi vždci (napÞ.: F. Capra, I. Prigogine, R. Sheldrake) dnes s’l’ pÞesvžd‹en’, ìe vùsledky vždeckŽ ‹innosti vìdy maj’, aé uì si to jej’ aktŽÞi pÞipouätžj’ ‹i nikoliv, dopad na celkovŽ kulturn’ klima, lze si jen obt’ìnž pÞedstavit, ìe totŽì by pro umžleckou ‹innost platit nemžlo. Kdyì vùäe zmiËovanù R. Leakey vyhodnocuje Þadu vùkladó ãtajemstv’ smysluÒ mladopaleolitickŽho umžn’, pÞikl‡n’ se k tžm autoróm, kteÞ’ tvrd’, ìe ãtajemstv’ smysluÒ je vìdy spjato s kulturou, neboé umžn’ je sou‹‡st’ ãpÞediva kulturn’ tk‡nž...kde kaìd‡ nit pÞisp’v‡ k vùznamu celkuÒ (Leakey, c.d., s. 105 a 106). To se oväem pohybujeme pÞibliìnž v obdob’ mezi 34 - 10 tis’ci let pÞed naä’m letopo‹tem. Z hlediska evolucionistó se to, co bylo jednou vytvoÞeno, neztr‡c’, nanejvùä móìe bùt v celkovŽ struktuÞe byt’ odsunuto na jinŽ m’sto. Zda dok‡ì’ pÞistoupit na pozici bl’zkou paleoantropologóm takŽ nositelŽ ãindustri‡ln’ho pokrokuÒ konce dvac‡tŽho stolet’, móìe alespoË v n‡znac’ch projekt ãUmžleckŽ d’lo ve veÞejnŽm prostoruÒ uk‡zat.

Jitka Ortov‡ katedra kulturologie FF UK, Praha