ãViditelnŽ i neviditelnŽ kabely prodžravžly stÞechy a zdi soukromùch domó jako ement‡l a prorostly vesnickŽ ulice a n‡vsi, takìe nen’ moìnŽ rozliäovat mezi soukromùm a veÞejnùm prostorem, mezi domem a n‡mžst’m, mezi tajnùm a veÞejnùm. Kdo zóst‡v‡ doma, m‡ pÞ’stup ke väem kulturn’m informac’m, a kdo dóm opust’, vystavuje se nebezpe‹’, ìe informace zmeäk‡. Tomu se Þ’k‡ komunika‹n’ revoluce a jej’ podstatou je zmžna smžru informa‹n’ho toku. Neplat’ uì, ìe informace se z’sk‡vaj’ ve veÞejnŽm prostoru, v prostoru soukromŽm se zpracov‡vaj’ a pak se odtud vystavuj’ znovu ve veÞejnŽm prostoru, aby odtud mohly bùt zpracov‡ny d‡l. Dnes informace z’sk‡v‡me v prostoru, kterù uì nen’ ozna‹ov‡n jako soukromù, odtud se prostÞednictv’m kabely propojenùch apar‡tó zpracov‡vaj’ a mŽdia je pÞed‡vaj’ do jinùch pÞij’mac’ch prostoró. Politiku, n‡ves, mžsto, a t’m sp’äe chr‡m, lze pokl‡dat za pÞinejmenä’m v principu pÞekonanŽÒ1, napsal v roce 1991 VilŽm Flusser. Je tedy fakt, ìe v n‡s obrat veÞejnù pro-stor st‡le jeätž prim‡rnž asociuje pr‡vž n‡ves, mžsto (politiku nechme v ‰ech‡ch tžchto dn’ radžji stranou), zpozdilost’? ëijeme sice ve svžtž notnž medializovanŽm, pÞes prodžravžlost naäich stÞech a zd’ viditelnùmi i neviditelnùmi kabely väak zat’m nikoliv medi‡ln’m. Svój veÞejnù ìivot st‡le jeätž ìijeme ve veÞejnŽm prostoru n‡vsi a mžsta, a‹ schemata pro jeho vn’m‡n’ v nejäirä’m smyslu poskytuje st‡le mŽnž jeho hmotn‡ ãvùbavaÒ a naopak st‡le v’ce vzorce, osvojovanŽ z medi‡ln’, druhŽ reality. Skute‹nž se vzdalujeme prim‡rn’mu veÞejnŽmu prostoru, ob‡v‡m se ale, ìe po jinùch cest‡ch.

Od vžkó vystupovalo mžsto jako imago mundi, jako postavenù symbolickù obraz toho, jak ‹lovžk pochopil svój svžt a sebe samŽho. Obraz ‹itelnù, srozumitelnù, jehoì obùv‡n’ bylo ‹etbou i doÞ’k‡n’m, st‡lùm ozÞejmov‡n’m a posilov‡n’m vùznamó väech hmotnùch prvkó a jejich prostorovùch vztahó. Mezi jednotlivùmi horizonty tohoto obrazu nechybžla ani mnohovrstevnat‡ vùpovž“ o uspoÞ‡d‡n’ a vztaz’ch mžstskŽ komunity, jej’mì element‡rn’m rastrem je artikulace vztahu veÞejnŽho a priv‡tn’ho. Integrita, v naäem kulturn’m prostoru prvotn’, nalezen‡ stÞedovžkùm mžstem, st‡la na kultivaci pole, element‡rnž vymezitelnŽho p‡rovùmi kategoriemi sakr‡ln’ - prof‡nn’ a veÞejnŽ - priv‡tn’. Druhù rozmžr integrity je stejnž jednoduäe vymezitelnù vztahem mžsta a domu jako p—ly tŽhoì Þ‡du: mžsto jako imago mundi a dóm jako imago mundi. Vztah mezi velkùm, pro dneän’ho ‹lovžka naddimenzovanùm n‡mžst’m (napÞ. n‡mžst’ stÞedovžkŽ MalŽ Strany zab’ralo osminu plochy celŽho mžstskŽho pódorysu), a domem, obracej’c’m se do nžj œzkou stranou svŽ dlouhŽ parcely, nemohl bùt jako vyj‡dÞen’ vztahu veÞejnŽho a soukromŽho ‹itelnžjä’. Stejnž ‹iteln‡ byla dvoj’ mžstsk‡ uzavÞenost, zdvojenù vztah uvnitÞ a vnž: z‡kladn’ konstitutivn’ vztah mžstskŽho uvnitÞ a mimomžstskŽho vnž, vyj‡dÞenù hradbami a branami, doplËovala druh‡ uzavÞenost, uzavÞenost domu, tedy uzavÞenost priv‡tn’ sfŽry. Pro ni bylo mžstskŽ uvnitÞ veÞejnùm vnž. I jejich hranice byla pÞesnž vymezena aì do roviny pr‡vn’ch norem: pró‹el’ domu, z—na styku a próstupu veÞejnŽho a priv‡tn’ho, na zbytku domu relativnž nez‡vislŽ i z hlediska stavebn’ konstrukce, pÞ’sluäelo jeätž veÞejnŽmu a podlŽhalo omezen’m i pŽ‹i ze strany mžsta. Aì za n’m, polosoukromùm prostorem s’nž, za‹’nalo priv‡tn’, aniì by ale statut pró‹el’ pÞipravil majitele domu o moìnost adresovat j’m vizu‡ln’ sdžlen’ veÞejnŽmu prostoru. Jako by se zde reprodukovaly zvyklosti Þeckùch antickùch mžst, jejichì artikulaci vztahu veÞejnŽho a priv‡tn’ho nejlŽpe ilustruje zvyklost zabuäit na domovn’ dveÞe takŽ pÞed t’m, neì se jimi vyälo ven, na ulici. Integrita vztahu veÞejnŽho a priv‡tn’ho se rozpadla se ztr‡tou integrity domu. Prvotn’ dóm, jako sdruìen’ väech ìivotn’ch funkc’, postupnž delegoval ‹‡st svùch funkc’, dosud realizovanùch v priv‡tn’ sfŽÞe, veÞejnŽmu prostoru mžsta. M’sto vùkonu pracovn’ ‹innosti se pÞestalo krùt s domem, zahr‡dku uvnitÞ domovn’ parcely, dlouho transformuj’c’ princip antickŽho peristylu, nahradil veÞejnù park, funkce domu jako pokladnice pÞevzaly veÞejnŽ instituce, do veÞejnŽho prostoru se pÞestžhovala ‹‡st dÞ’ve dom‡c’ho stravov‡n’ a pÞ’pravy pokrmó i ‹‡st ‹innost’, spojenùch s odpo‹inkem. Priv‡tn’ sfŽra atakovala veÞejnù prostor, aniì by se mu otevÞela. Jej’ obrannù potenci‡l nezesl‡bl, a‹ bylo h‡jeno œzem’ st‡le menä’ a menä’, zredukovanŽ nakonec experimenty avantgardy aì na prostor pro pÞesp‡n’ a vymžäov‡n’ jedince, pÞevedenŽho na unifikovanŽ minim‡ln’ fyzickŽ potÞeby a zbavenŽho i rodinnùch vazeb. I kdyì se nakonec rodina uk‡zala stabilnžjä’ str‡ìkyn’ priv‡tn’ho, neì tyto experimenty pÞedpokl‡daly, a l‡grovù ìivot koldomó se nestal kone‹nùm modelem, doma se jiì nerod’ ani neum’r‡. Neznamen‡ ztr‡ta priv‡tn’ho i ztr‡tu veÞejnŽho?

PÞidejme k rozkol’s‡n’ polarity veÞejnŽho a priv‡tn’ho i rozpad polarity druhŽ, tedy vztahu sakr‡ln’ho a prof‡nn’ho, a z vùchoz’ho pevnž definovanŽho vztahovŽho pole zbude œtvar nepevnù a chaotickù. Nen’-li do vùchoz’ho pole obt’ìnŽ situovat umžn’ a pohybovat se pÞi vùkladu jednotlivùch džl v souÞadnic’ch veÞejnŽho a priv‡tn’ho, sakr‡ln’ho a prof‡nn’ho, s rozplùvavou plochou bez souÞadnicovŽ s’tž mnoho nepoÞ’d’me. Bylo by samozÞejmž zaj’mavŽ sledovat promžny statutu ãveÞejnŽhoÒ umžn’, ot‡zky veÞejnŽ institucionalizace jeho projevó, pÞ’sluäej’c’ch priv‡tn’ sfŽÞe, ‹i tendenci umžn’ vyplËovat vypr‡zdnžnù prostor posv‡tnŽho a hled‡n’ n‡hradn’ch souÞadnic, spokojme se ale s konstatov‡n’m ztr‡ty pevnžjä’ho zakotven’ umžn’. Situace pÞirozenŽ integrity mžsta s jasnž vymezenùm a vyj‡dÞenùm vztahem prostoru veÞejnŽho a prostoru priv‡tn’ho je samozÞejmž i situac’ pÞirozenŽ integrity umžn’ a veÞejnŽho prostoru. Cesty, po nichì se jim vzdalujeme, pÞesnž pojmenoval v roce 1889 Camillo Sitte: ãV naäem veÞejnŽm ìivotž se mnohŽ neodvratnž zmžnilo a zbavilo ‹etnŽ starŽ stavebn’ formy jejich nžkdejä’ho vùznamu - a na tom nemóìeme vóbec nic zmžnit. Nemóìeme zmžnit, ìe se p’äe v denn’m tisku o tom, co by se mžlo jako kdysi ve starŽm Û’mž nebo Ûecku vyhlaäovat v therm‡ch a sloupovùch s’n’ch. Nemóìeme zmžnit, ìe se trìiätž st‡le v’ce stahuj’ z n‡mžst’ a uzav’raj’ se do neumžleckùch uìitkovùch staveb nebo jsou nahrazov‡na don‡äkou do domu. Nemóìeme zmžnit, ìe veÞejnùm kaän‡m zbyla jen dekorativn’ hodnota a jsou odÞ’znuty od pestrŽho davu, neboé modern’ vodovody dod‡vaj’ mnohem pohodlnžji vodu bezprostÞednž pÞ’mo do domu a do kuchynž. TakŽ umžleck‡ d’la putuj’ st‡le v’ce z ulic a n‡mžst’ do klec’ muze’ a z‡roveË miz’ umžleckù ruch lidovùch, folkl—rn’ch slavnost’, masopustn’ch a jinùch próvodó, c’rkevn’ch proces’, divadeln’ch produkc’ na trìiät’ch a podobnž. Lidovù ìivot se po stalet’ a hlavnž v posledn’ dobž neust‡le stahuje z veÞejnùch prostranstv’, ztr‡c’ t’m zna‹nou ‹‡st svŽho jedine‹nŽho vùznamu a tŽmžÞ lze pochopit, pro‹ väeobecnž a tak n‡hle kles‡ pochopen’ pro pžkn‡ n‡mžst’. Zpósob ìivota naäich pÞedkó byl pÞ’znivžjä’ pro umžleckŽ ztv‡rnžn’ mžstskŽ z‡stavby neì n‡ä pÞesnž propo‹’tanù sou‹asnù ìivot, v nžmì se s‡m ‹lovžk st‡v‡ strojem. Z‡kladn’ myälenka se promžnila nejen ve velkùch celc’ch, ale i v detailech jsou nezbytnŽ mnohŽ zmžny. Naäe velkomžsta rostou do gigantickùch rozmžró, kterŽ drt’ starŽ formy umžn’. ‰’m je mžsto vžtä’, t’m vžtä’ a äirä’ jsou jeho n‡mžst’ a ulice, vyää’ a hmotnžjä’ jeho budovy, aì nakonec nelze vóbec umžlecky zvl‡dnout novŽ dimenze mnohapatrovùch a do nekone‹na ub’haj’c’ch Þad domó. Väechno nezmžrnž roste a vž‹nŽ opakov‡n’ stejnùch motivó samo o sobž otupuje tak, ìe lze vyvolat ur‹itù z‡jem jen zcela mimoÞ‡dnùmi efekty.Ò2

Camillo Sitte dohlŽdl daleko, nemohl ale dohlŽdnout aì za horizont, za n’mì ztratil jazyk architektury komunikativnost, za n’mì architektura programovž popÞela sebe samu jako umžn’ a stejnž programovž se rozeäla s ostatn’mi umžleckùmi druhy. Za dalä’m horizontem pak ‹’hal paradox, kdy ãvyvolat ur‹itù z‡jem zcela mimoÞ‡dnùmi efektyÒ mžlo umžleckŽ d’lo, jednoduäe pÞidanŽ k f‡dn’ a nekomunikativn’ architektuÞe, na m’sto, vyäetÞenŽ v prostoru bez tv‡Þe. Spojen’ jazyka bez gramatiky a syntaxe s jazykem gramatiky a syntaxe ‹asto velice primitivn’m tak bylo jen dalä’m stupnžm naäeho rozchodu s vlastn’m hmotnùm prostÞed’m. Spojen’ mžstskŽho prostoru, kterù nab’z’ pÞ’liä m‡lo k identifikaci, s degradac’ veÞejnŽho ìivota na nžkolik pr‡zdnùch ritu‡ló, a s pÞ’tomnost’, s n’ì se lze identifikovat jen za cenu zlhostejnžn’, proces zavräilo. Z hlediska vnžjä’ch podm’nek dospžl äklebem ãestetizace ìivotn’ho prostÞed’ pracuj’c’chÒ ke svŽ doln’ œvrati a dnes jiì pracuje k obnovž veÞejnŽho prostoru a role umžn’ v nžm. Vùsledky sociokulturn’ch vùzkumó posledn’ch let ale ukazuj’, ìe oslabov‡n’ vazeb k hmotnŽmu prostÞed’, v‹etnž jeho hodnot kulturn’ch a umžleckùch, nad‡le pokra‹uje, bez ohledu na promžnu tv‡Þe mžst, posuny jazyka architektury smžrem k vyää’ komunikativnosti a n‡vrat nžkterùch tradi‹n’ch prvkó mžstskŽ festivity.

Jeätž strmžji klesaj’c’ vùvojovou kÞivku ostatnž vykazuje vztah dom‡c’ veÞejnosti k umžn’.

Nen’ to dóvod ke skepsi a rezignaci. Rozhodnž ale k trpžlivosti. Umžn’ bez veÞejnŽho kontextu m‡ jen krajnž omezenù smysl.

Vladim’r Czumalo
katedra kulturologie FF UK, Praha