Stolet’ ne‹itelnosti

‰itelnost a stejnž tak i ne‹itelnost svžta je fenomŽn, kterù z‡sadnž pÞedch‡z’ vzniku p’sma. Tzv. primitivn’ ‹lovžk ‹etl svžt jako Þ‡d a v okamìiku, kdy narazil na nžco, co nebylo sou‹‡st’ tohoto Þ‡du, co bylo - jak Þ’k‡ Jean Cazeneuve - lÕinsolite, obklopila ho hróza. Tento džs z ne‹itelnŽho je dokonce uì subhum‡nn’. Harlowovy pokusy s makaky uk‡zaly, ìe opi‹’ ml‡dž je vydžäeno, kdyì uvid’ nezn‡mù pÞedmžt. Po chv’li se väak ne‹itelnù objekt st‡v‡ vùzvou a ml‡dž - zejmŽna m‡-li nabl’zku matku - se k nžmu vyd‡v‡ a za‹’n‡ jej zkoumat.

Jednou z charakteristik soudobŽho svžta je, ìe je v nžm st‡le vžtä’ pod’l ne‹itelnùch œtvaró. V tom se shodnou skoro väichni, reaguj’ väak na to z‡sadnž odliänùmi zpósoby. Pro ty, kdo se podobaj’ vylekanùm ml‡“atóm, je to hrozivŽ znamen’ konce svžta - pro ml‡“ata osmžlen‡ je to naopak l‡kadlo, slibuj’c’, ìe moìn‡ nastupuje nžjak‡ zcela nov‡ Žra. Polarita neofobie/neofilie se vyhrocuje v postoj’ch vó‹i technologickùm zmžn‡m, soci‡ln’m inovac’m nebo na poli estetickŽho vn’m‡n’ a hodnocen’. Dlouho se mohlo zd‡t, ìe tyto reakce vyvol‡v‡ džjinnž bezprecedentn’ mnoìstv’ a ä’Þe zmžn (Þada procesó róstu nabyla exponenci‡ln’ho tempa), od 70. let se za‹’n‡ hovoÞit o tom, ìe nast‡v‡ jak‡si z‡sadnžjä’ hlubinn‡ promžna zpósobu vn’m‡n’ a myälen’, kterŽ se podle historika vždy T. S. Kuhna Þ’k‡ zmžna paradigmatu (ve vždž samŽ vždeck‡ revoluce).

Ne‹itelnost nen’ moìnŽ situovat vùhradnž do objektu samotnŽho, ale ani jen do ‹touc’ho subjektu. To dobÞe vynikne, kdyì ji srovn‡me s ‹itelnost’. Tu lze pomžrnž dobÞe objektivizovat: zn‡me z pÞ’ru‹ek ‹itelnŽ a ne‹itelnŽ Þezy p’sma, optim‡ln’ barevnŽ kontrasty p’sma a pozad’, optim‡ln’ intenzitu osvžtlen’ apod. Z toho, ìe ‹itelnost je objektivizovateln‡, plyne sklon naopak subjektivizovat ne‹itelnost. Neschopnost nžco vyluätit se tak povaìuje za selh‡n’ jedince, naopak cenžn je ten, kdo nžco deäifroval - nikoli ten, kdo nepÞijal tuto vùzvu byé i proto, ìe se sklonil pÞed tajemstv’m. ‰itelnost ‹lovžkem vytvoÞenùch zna‹ek nen’ zajiätžna vrozenou schopnost’, ale je podm’nžna z‡mžrnùm osvojen’m si k—du, tedy explicitn’m u‹en’m. ‰itelnost svžta jakoìto Þ‡du je pro ‹lovžka ot‡zkou spole‹nž sd’lenŽ kultury, v jej’mì r‡mci se u‹en’ džje bezdžky, jako tzv. implicitn’ u‹en’. ëivo‹ich m‡ velkou ‹‡st tohoto percep‹n’ho k—du veps‡nu geneticky, ‹lovžku nžco m‡lo z tŽto instinktivn’ vùbavy zbùv‡. DosaìenŽ vùvojovž vyää’ roviny maj’ tendenci oslabovat a umenäovat roli niìä’ch rovin: zd‡ se, ìe ‹’m v’c ‹lovžk zvl‡d‡ ‹ten’ umžlùch znakovùch struktur, t’m v’ce si s‡m v sobž uzav’r‡ pÞ’stup ke schopnosti ‹’st na œrovni vyladžn’ se spole‹en-stv’m nebo dokonce na primordi‡rn’ œrovni instinktivn’. ‰’m ‹itelnžjä’ jsou tedy pro dneän’ho ‹lovžka umžlŽ znakovŽ k—dy, t’m ne‹itelnžjä’ se mu st‡v‡ tžlesnost, pÞ’roda a vesm’r. òspžänost vyää’ch k—dó jako by uml‹ovala k—dy niìä’.

Hrozivù z‡ìitek ne‹itelnosti svžta v celŽ äk‡le od pÞ’rody po civilizaci vznik‡ ve chv’li, kdy se na jednŽ stranž explicitn’ znakovŽ k—dy st‡vaj’ nepÞehlednž mnohovrstevnŽ a st‡le v’ce sdžlen’ je pociéov‡no jako potenci‡ln’ œ‹elov‡ dezinformace a kdy na druhŽ stranž tžlesnost a pÞ’roda pÞest‡vaj’ bùt ‹itelnŽ proto, ìe niìä’ implicitn’ k—dy vyhas’naj’. Shrnuto do formulky: umžlù svžt lìe, pÞirozenù svžt je nžmù.

Pokud jde o vztah vùtvarnŽho umžn’ a veÞejnùch prostor, je tÞeba Þ’ci, ìe procesu zne‹itelËov‡n’ podlehly oba p—ly tŽto relace: ne‹itelnŽ je umžn’ (hranice mezi umžn’m a mimoumžleckùmi jevy se z‡mžrnž posouv‡ a zneostÞuje, soci‡ln’ status a vóbec moìnost existence umžn’ se podrobuje radik‡ln’ skepsi) a ne‹iteln‡ je veÞejn‡ sfŽra (o prol’n‡n’ mezi sfŽrou veÞejnou a soukromou projevuj’ snahy - byé s odliänùmi znamŽnky - jak totalit‡rn’ s’ly, kterŽ chtžj’ plnž kontrolovat priv‡tn’ sfŽru, tak pÞedstavitelŽ radik‡ln’ch alternativn’ch hnut’, kter‡ pÞiäla s konceptem deinstitucionalizace napÞ’klad na poli äkolstv’ nebo zdravotnictv’).

Abychom tomuto stavu lŽpe porozumžli, pokusme se rozliäit nžkolik kl’‹ovùch f‡z’, jeì tomuto stavu pÞedch‡zely. Neberme to jako snahu nahradit džjiny algoritmem, ale pokus jak d’ky identifikaci nžkterùch vùvojovùch stupËó odhadnout, zda se jako komponenta otevÞenùch džjin ned‡ zrekonstruovat ur‹it‡ systŽmov‡ logika v pozad’. Nebudou to f‡ze džjin umžn’ ani konceptu veÞejnosti, ale hierarchickŽ œrovnž pojmu, kterù je jakùmsi prónikem obou a jenì se zaslouìenž stal pÞedmžtem z‡jmu umžnovždy, urbanismu nebo soci‡ln’ ekologie: pojmu m’sta. Moìn‡, ìe h‡danka ne‹itelnŽho dneäka se d‡ alespoË prosvžtlit tak, ìe v nžm rozliä’me nžkterŽ z džjinnùch vrstev.

SvatŽ m’sto

SvatŽ m’sto nebylo vynalezeno ani objeveno, ale bylo rozpozn‡no d’ky tomu, ìe se v nžm ud‡l nžjakù posv‡tnù ‹in: zjevilo se zde boìstvo, vytryskl tu lŽ‹ivù pramen, doälo zde k z‡zra‹nŽ z‡chranž. Z naä’ dneän’ abstraktnž racion‡ln’ perspektivy, kter‡ je i u nevžÞ’c’ch de facto monoteistick‡, nech‡peme takovùto akt jako bytostnž spjatù s nžjakou lokalitou, protoìe neviditelnŽ boìstvo s n‡mi lidmi móìe pÞece komunikovat kdekoli. SvatŽ m’sto odpov’d‡ logice polyteismu, jehoì n‡zev pÞitom klame: nejde v nžm póvodnž o to, ìe je bohó mnoho, ale ìe jsou v‡z‡ni na jednotliv‡ m’sta. Genius loci nen’ väeobecnùm patronem lidskùch s’del, ale boìskou silou vyróstaj’c’ pr‡vž z toho ‹i onoho m’sta.

Svatost v tomto prad‡vnŽm pojet’ se neä’Þila jako neviditelnŽ z‡Þen’ na d‡lku, ale byla sdžliteln‡ dotykem. Muselo se proto za n’ pÞij’t. Cokoliv, s ‹’m se ocitla v dotyku, z’sk‡valo nžco z jej’ s’ly, st‡valo se takŽ ponžkud svatŽ. Nebyla - jako monoteistickù bóh - takÞ’kaj’c väude a nikde, nùbrì nžkde nebyla skoro vóbec, jinde byla velmi intenzivn’. Bylo-li k n’ daleko a chtžl-li od n’ nžkdo z’skat jej’ s’lu, musel za n’ pÞiputovat. Poutn’ m’sto nen’ tedy lokalita, kde nžkdo zÞ’dil svatyni, ale m’sto, kde je väe svatŽ a kam sta‹’ pÞij’t, aby byl poutn’k posvžcen. Pohyb krajinou je tedy orientov‡n vó‹i svatùm m’stóm. PÞibl’ì’me-li se k nim, móìeme se ãnab’tÒ. Podobnž jako dneän’ automobilista navät’v’ na delä’ cestž nžkolik benzinovùch pump, äel takto poutn’k od kapli‹ky ke kapli‹ce. Na svatŽ m’sto móìe vstoupit kaìdù, kdo sem pÞich‡z’ s œctou. Toto m’sto nemóìe bùt ohraìeno jako soukromù majetek. Protikladem soukromŽ- ho vlastnictv’ tu nen’ obecn’ vlastnictv’ - svatŽ m’sto pÞesahuje r‡mec lidskŽho spole‹enstv’, nen’ ani soukromŽ ani obecn’ a dalo by se Þ’ci, ìe z nžho vyróst‡ kritŽrium, kterŽ je róznùm druhóm drìby nadÞazenŽ a vn‡ä’ do nich vyää’, mimolidskou spravedlnost. Je veÞejnŽ v tom smyslu, ìe je svatŽ. Teprve funk‹n’ osamostatnžn’ a mocenskŽ zbytnžn’ klŽru znamen‡ pokus zavŽst lidskou drìbu i do svatùch m’st. Do tŽ doby ale nen’ moìnŽ si toto m’sto vz’t, je leda moìnŽ mu nžco darovat - napÞ’klad jako vùraz vdžku za z‡zra‹nou pomoc v nouzi. Na svatùch m’stech tak vznikaj’ sochy, kaple, kostely, kl‡ätery. Na nž navazuj’ trìiätž, ubytovac’ hostince, äpit‡ly a postupnž cel‡ s’dla.

Jak uk‡zala Olga Frejdenbergov‡, morfologickùm pÞedchódcem domu je chr‡m, pÞedchódcem stolu je olt‡Þ - tak jako pÞedchódcem obchodn’ smžny je vz‡jemnŽ darov‡n’. M’sta, kter‡ nejsou intenzivnž svat‡, nejsou v tŽto struktuÞe spole‹nosti svžtsk‡, takÞ’kaj’c nenabit‡ posv‡tnem. ák‡la je polarizov‡na na plus a minus a neutr‡ln’ stÞed zóst‡v‡ neobsazen. Cesty se vyhùbaj’ m’stóm klatùm, kter‡ se vyzna‹uj’ ‹lovžku nepÞ’znivùmi vlivy. Makrostruktura rozloìen’ svatosti v regionu m‡ svŽ mikrostruktury v obc’ch a jednotlivùch domech.

Kaìdù dóm je stavžn na z‡kladž vyhled‡v‡n’ jakŽhosi m’stn’ho maxima svatosti, coì znamen‡, ìe se vol’ to m’sto, kterŽ optimalizuje Þadu kritŽri’:

leì’ v sousedstv’ mocnùch stromó, mimo geopatogenn’ vlivy, na m’stž vhodnŽm z hlediska energetickùch œspor... Obce nemaj’ rigidn’ geometrickou strukturu, kter‡ nutnž äkrt‡ tuto mikrostrukturu svatosti. Prostorov‡ s’deln’ struktura je tak vlastnž jakùmsi z‡pisem - zviditelnžn’m - skrytŽ struktury jak svatosti tak jej’ho negativa. Podle Yi-Fu Tuana je stavba domu jakoìto stÞedu posv‡tnŽho okrsku sama posv‡tnou ‹innost’, podobnž jako projevy kaìdodenn’ œcty k bóì- kóm domu, navätžvov‡n’ region‡ln’ch svatùch m’st, o‹iäéov‡n’ pÞed dotekem svatŽho nebo po doteku klatŽho: to väe je uskute‹Ëov‡no ritu‡ly.

Tyto ritu‡ly nejsou soukromùm aktem, ale participuj’ na nich väichni ‹le- novŽ spole‹enstv’. Solidarita, vz‡jemn‡ pomoc, soci‡ln’ posila a obnova spole‹e‹nstv’ jsou jejich motivem i c’lem. Ritu‡ly jsou vlastnž strukturac’ ìitŽho ‹asu.

Vùtvarn‡ umžleck‡ d’la v prostoru diferencovanŽm m’rou svatosti/klatosti a v ‹ase strukturovanŽm ritu‡ly jsou tedy zviditelnžn’m (zjeven’m, epifani’) z‡svžtnŽ s’ly prùät’c’ z m’sta. Nelze od nich oddžlit ritu‡ly, s nimiì se tvoÞ’ (Vladim’ra Koubov‡ ned‡vno pÞipomnžla, ìe jeätž barokn’ svatù obraz nebo svat‡ socha musej’ i vznikat ze svatŽ s’ly, nejen sdžlovat o nž‹em svatŽm jen ve svŽ sŽmantice) a s nimiì se uì’vaj’ (v archaickŽm svžtž n‡dob’ nen’ neutr‡ln’m kontejnerem na j’dlo, ale pÞedmžtnou rovinou ritu‡lu spole‹nŽho j’dla - džlen’ a poj’d‡n’ boha). Vùtvarn‡ d’la nejsou póvodnž produktem specialistó, ale sou‹‡st’ obecnž sd’lenŽ schopnosti exprese, kter‡ se projevuje z‡roveË v tanci, l’‹en’, mask‡ch a odžvech, ve tvarov‡n’ ãuìitkovùchÒ pÞedmžtó, ve slovn’m pod‡n’ mùtu nebo jako ritu‡ln’ zÞetžzen’ œkonó. Väechna tato teprve ve zpžtnŽm pohledu vy‹leniteln‡ a druhovž odliäiteln‡ d’la ìij’ t’m, jak se jim vzd‡v‡ œcta, jak‡ vyd‡vaj’ mimoÞ‡dn‡ znamen’, jak se od nich vyproäuje pomoc a jak se z nich tato pomoc d‡le ä’Þ’. Vùtvarn‡ d’la v takovŽmto prostoru jsou vymeziteln‡ jen svùm vztahem ke svatŽmu a nepln’ ì‡dnou samostatnou estetickou funkci. Na d‡lku ozna‹uj’ bl’zkost svatŽho, na dotek umoìËuj’ jeho pÞed‡v‡n’. Dist‡lnž jsou tedy ozna‹uj’c’, kontaktnž jsou sou‹‡st’ ozna‹ovanŽho.

Takov‡to strukturace prostoru a ‹asu je z‡kladem tzv. primitivn’ch spole‹nost’. Monoteistick‡ n‡boìenstv’ ji odm’tla jako pohanskou a z‡pasila s n’, pÞesto je z n’ mnoho dodnes uchov‡no zejmŽna v katolickŽ a pravoslavnŽ tradici.

SvžtskŽ veÞejnŽ m’sto

Nedemokrati‹t’ Þe‹t’ vl‡dci se liäili od tžch, kteÞ’ uzn‡vali principy demokracie, nejenom t’m, ìe se Þ’dili odliänùmi politickùmi principy, ale takŽ - byé mŽnž zjevnž - t’m, ìe ìili v radik‡lnž jinak strukturovanŽm prostoru a ‹ase. V politickŽ rovinž tomu bylo tak, ìe tyran se ‹inil legitimn’m dovol‡vaje se svŽho boìskŽho póvodu, kdeìto demokrat se d‡val zvolit lidem a zóst‡val j’m i odvolatelnù: vertik‡ln’ a mimosvžtnŽ zakotven’ bylo v jeho pÞ’padž nahraìeno horizont‡ln’m pÞesahem pouze v mez’ch viditelnŽho spole‹enstv’. Podobnž tomu bylo ve strukturaci ‹asoprostoru: tyran si osoboval pr‡vo sva-tŽ m’sto obùvat, z jeho moci rozhodovat, ba bùt jedn’m ze zdrojó svatosti, kdeìto demokrat jednal se svùmi spoluob‹any nebo jejich volenùmi z‡stupci v prostoru, kterù mžl mnoho funk‹n’ch rysó svatŽho m’sta, aì na to podstatnŽ, ìe nebyl svatù. Kdyì do chr‡mu nebo i jen do jeho bl’zkosti pronikla nžjak‡ se svatost’ neslu‹iteln‡ ‹innost, hrozilo jeho znesvžcen’. Chr‡m takŽ nemohl bùt jen tak beze väeho posunut v prostoru (soudruzi, kteÞ’ se chlubili svou toleranc’, ìe kostel, kterù v Mostž mžl ustoupit vytžìen’ uhelnŽ sloje, neodstÞelili, ale odsunuli po kolej’ch o kus d‡l, netuäili, jak hlubokù akt n‡sil’ to je). Naproti tomu m’sto demokratickŽho jedn‡n’ uì nemus’ bùt spojeno s ur‹itou cosi mocnŽho st‡le vyzaÞuj’c’ lokalitou: toto m’sto se konstituuje z rozhodnut’ a z jedn‡n’. Nen’ to ale jeätž m’sto individu‡lnž niternŽ (to v evropskŽ tradici pÞinese aì stÞedovžk‡ mystika), nùbrì intersubjektivn’. Nen’ to m’sto geografickŽ, ale soci‡ln’, politickŽ nebo ekonomickŽ.

Tak vznik‡ svžtskù veÞejnù prostor, ve kterŽm se mohou bezkonfliktnž vymžËovat v ‹ase funkce, kterŽ by simult‡nnž byly neslu‹itelnŽ: po dohodž se tu móìe stÞ’dat snžm a trh. Ve snžmu móìe promluvit kaìdù, kdo je ob‹anem, na trhu móìe nakupovat a prod‡vat kaìdù, kdo uzn‡v‡ m’stn’ mžnu. Oba tyto provozy se Þ’d’ pravidly hry, kter‡ nejsou posv‡tn‡, ale jejichì dodrìov‡n’ se vym‡h‡ a nedodrìov‡n’ trest‡. Tato pravidla se nech‡pou jako odvžk‡ a mohou se st‡t pÞedmžtem diskuse. Kdyì v archaickŽ spole‹nosti, postavenŽ na svatosti prostoro‹asu, prob’hal spole‹nù ritu‡l pÞ’pravy k boji, i cizinec mohl poznat, co zn‡zorËuje: pohyby, masky nebo kostùmy se bu“ skl‡daly z ãœtrìkóÒ nepÞ’tele (lebky...) - mžly statut pÞ’znaku -, nebo ho napodobovaly - byly ikonickùm symbolem. Kdyì se ve svžtskŽm prostoru snžmu projedn‡v‡ vyhl‡äen’ v‡lky, móìe se to bez znalosti jazyka, jakùm se hovoÞ’, zven‹’ jevit jako neodliäitelnŽ od jedn‡n’ o ‹emkoli jinŽm. SvatŽ m’sto je spjato s n‡zornùm metonymickùm a metaforickùm k—dem, svžtskŽ veÞejnŽ m’sto pÞedpokl‡d‡ od ikonickŽ podoby oddžlenou znakovou konvenci.

Roland Barthes v jednŽ stati poznamenal, ìe znakov‡ povaha n‡mžst’ je v tom, ìe je to pr‡zdnŽ m’sto. Toto m’sto ozna‹uje väechny ‹innosti, kterŽ se tu mohou odehr‡vat: trhy, korzov‡n’, sv‡tky, pÞehl’dky, manifestace, popravy, volby... To ale znamen‡, ìe d’la vùtvarnŽho umžn’ tak jako kterŽkoli jinŽ pÞedmžty se ve svžtskŽm veÞejnŽm prostoru uì nevymezuj’ vùlu‹nž vó‹i m’Þe svatosti m’sta, ale vó‹i m’stu, jak je pr‡vž dotv‡Þeno ud‡lost’ (ekologickù psycholog R. Barker tyto typy opakuj’c’ch se ud‡lost’ nazùv‡ behavioral settings, kdysi jsem se pokusil to pÞeloìit jako situace jedn‡n’).

Na ÞeckŽm po‹‡tku veÞejnŽho ìivota je pozoruhodnŽ to, ìe otevÞen’ tŽto svžtskŽ dimenze nebylo vùslovnž nam’Þeno proti mùtu ani proti n‡boìenstv’. Vedle teologie se tu rozvinula filosofie, vedle n‡boìenskŽho ritu‡lu drama. Tak se stalo, ìe svat‡ m’sta mohla zóst‡vat svatùmi, ale ‹lovžkem obùvanù svžt uì nemžl strukturu souvislŽho pole s vùraznžjä’mi vùbžìky do kladnŽho a z‡pornŽho p—lu, nùbrì plochy se st‡le vžtä’mi a vžtä’mi trhlinami nebo ostrovy, kterŽ byly vó‹i tŽto z‡svžtnŽ s’le neutr‡ln’. Mùtus a n‡boìenstv’ pÞestaly bùt integrativn’ osou ìivota a staly se jednou z mnoha paraleln’ch ìivotn’ch funkc’.

VùtvarnŽ umžn’ se tak polarizuje ne uì jen v dimenzi svatost/klatost, ale v mnoha dalä’ch dimenz’ch. St‡v‡ se zboì’m, pÞedmžtem estetickŽho naz’r‡n’ nebo historickŽho b‡d‡n’, vùrazem mocenskŽho statusu - podle toho, v kontextu jakŽ situace jedn‡n’ figuruje. Tak je moìnŽ jednak to, ìe se vy‹leËuje samostatnù okruh n‡boìenskŽho umžn’, jednak to, ìe i na umžn’ vyrostlŽ v archaickŽm svžtž souvislŽho pole svatosti je n‡hle moìnŽ pohl’ìet jako na v’ce nebo mŽnž kr‡snŽ, tedy estetizovat je.

Vùtvarn‡ d’la v kontinu‡ln’m svatŽm prostoru nepotÞebovala ochranu, protoìe se takÞ’kaj’c chr‡nila sama: pÞedpokl‡dalo se, ìe pokus je znect’t bude vz‡pžt’ ztrest‡n. Byla vlastnž väech, protoìe väichni magicky z‡viseli na jejich dobrobyt’, a väichni tud’ì mžli povinnost je uct’vat. V dóslednž svatŽm prostoru to ostatnž platilo pro veäkerŽ vžci i pro animisticky vn’manou pÞ’rodu. Ve svžtskŽm veÞejnŽm prostoru se väak umžleck‡ d’la Þad’ ke väem ostatn’m vžcem v tom, ìe mohou bùt œ‹elovž odstranžna nebo pÞedžl‡na, mohou se st‡t soukromùm majetkem a bùt znepÞ’stupnžna veÞejnosti a mouhou bùt takŽ ukradena a d‡le prod‡na. Soukrom‡ sb’rka vz‡cnùch pÞedmžtó geneticky pÞedch‡z’ sb’rce veÞejnž pÞ’stupnŽ. S‡m akt sb’rky znamen‡ vytrìen’ pÞedmžtu z jeho póvodn’ho m’sta a vytvoÞen’ novŽho m’sta vymezenŽho funk‹nž.

Demytizace, desakralizace, kriticismus

Jakmile je Bóh pojat jako neviditeln‡ bytost za viditelnùmi bytostmi a vžcmi - jejich stvoÞitel a p‡n - z‡sadnž se mžn’ povaha vztahu mezi n’m a lidmi. Prostorovù prómžt tŽto promžny znamen‡, ìe svat‡ m’sta jsou nad‡le ta, kde se zjev’ on nebo jeho posel, pÞ’padnž kde pÞij’m‡ modlitby a obžti - nicmŽnž je to st‡le jen on, jeden a tùì, je to duch, kterù vane, kam chce, kterù si bu“ vyb’r‡ sv‡ m’sta s‡m nebo ‹lovžkem nab’dnut‡ m’sta pÞij’m‡, odm’t‡, opouät’ a pÞ’padnž ni‹’. Z tohoto boha uì nelze ods‡vat energii kaìdùm dotykem svatŽho m’sta a svatŽ vžci jako z m’stn’ch bóìkó, neboé nen’ uchopitelnù ani v pÞ’rodž ani v ‹lovžkem vytvoÞenùch vžcech.

Prostor se na jednŽ stranž homogenizuje, na druhŽ stranž se chr‡mem móìe st‡t kaìdŽ lidskŽ nitro, skrze nžì bóh zrovna suverŽnnž vstupuje do lidskŽho džn’ v m’stech a okamìic’ch j’m vyvolenùch. Tžsn‡ vz‡jemn‡ z‡vislost a jakŽsi vz‡jemnŽ nalŽh‡n’ a pÞetahov‡n’ mezi m’stn’mi bóìky a jejich uct’va‹i se promžËuje ve vztah vyzna‹uj’c’ se vzróstem svobody na obou stran‡ch: ‹lovžk dost‡v‡ pÞ’leìitost hledat si svou vlastn’ cestu a bóh jako by si vyhrazoval pr‡vo nepÞispžchat ani s tresty ani s podpo- rou ihned po kaìdŽm lidskŽm ‹inu. ‰as pÞest‡v‡ m’t strukturu kaìdoro‹- nž se opakuj’c’ho cyklu a st‡v‡ se otevÞenùm dramatem. Za‹’naj’ bùt moì- nŽ džjiny.

TeologickŽ domyälen’ tŽto promžny vede radik‡lnžjä’ n‡boìenskŽ vódce k horlen’ proti rezidu’m archaickùch, na konkrŽtn’ m’sta, bytosti a vžci pÞ’liä v‡zanùch projevó uct’v‡n’. Odtud ìidovskù a isl‡mskù z‡kaz zobrazov‡n’ boha, odtud purit‡nskù odpor husitó a luter‡nó vó‹i zdobnùm katolickùm kostelóm. UmžleckŽ d’lo na svatŽm m’stž nen’ tžmito kritiky ch‡p‡no jako vtžlen’ boì’ moci, nùbrì jako vžc-modla, jeì neviditelnŽho boha zastiËuje a poslŽze nahraìuje.

Tento kriticismus znamen‡ obracet se k zaml‹enùm pÞedpokladóm z‡kladn’ch ìivotn’ch skute‹nost’. Za‹’n‡ demytizac’, pokra‹uje desakralizac’ a jeho legitimn’m dždicem je i zcela svžtskù obrat ke kritice pÞedpokladó vn’m‡n’ a myälen’ ve filosofii Kantovž a veäkerù dalä’ myälenkovù a poslŽze i technologickù vùvoj na tento podnžt navazuj’c’ (napÞ. perceptrony nebo umžl‡ inteligence). Rupert Sheldrake v knize Tao pÞ’rody vehementnž pouk‡zal na to, jak m‡ zejmŽna protestantsk‡ podoba desakralizace m’sta hrozivŽ dopady na vztah k pÞ’rodž i na praktickŽ jedn‡n’ vó‹i n’: ospravedlËuje nejenom zpÞetrh‡n’ vazby venkovanó na pódu, ale i bezostyänou exploataci pÞ’rody.

To je jistž jedna strana mince, pohled, kterù se l’b’ zejmŽna tžm, kdo se kochaj’ Lovelockovou ideou Zemž jakoìto bohynž Gaia. Nebùt väak tohoto kriticismu, nemžl by ‹lovžk moìnost h‡jit se proti jakŽmukoli œpadku kultu, aé uì v podobž poìadavku lidskùch obžt’ nebo monopoln’ kontroly veäkerùch n‡boìenskùch projevó zbyrokratizovanùm klŽrem a nebo svžtskou moc’.

Tento odklon od m’stn’ch bóìkó nezrodil jen abstraktn’ monoteismus, velk‡ svžtov‡ n‡boìenstv’ a poslŽze filosofickù racionalismus, ale stal se na druhou stranu i po‹‡tkem rozvoje lidskŽ niternosti, individu‡ln’ zodpovždnosti a kreativity a vzniku vnitÞnž diferencovanŽ soci‡ln’ subjektivity, kter‡ stav’ na osob‡ch, jeì si pom‡haj’ ve vz‡jemnŽm rozvoji. Nebùt tŽto kritickŽ reflexe, nemžli by dneän’ stoupenci bohynž Gaia v rukou ani systŽmovou analùzu Zemž jako celku, ani rekonstrukci vlivu mùtó a n‡boìenstv’ na lidskou civilizaci, ani technologii propojuj’c’ takÞka instantnž obyvatele tŽto planety. Tato pro lidstvo nespornž riskantn’ emancipace byla cestou k duchovn’ zralosti.

V umžn’ nejenom vùtvarnŽm pozorujeme podobnù sebezkoumavù aì sebeleptaj’c’ pohyb. Umžleckùm d’lem se poslŽze móìe st‡t ãcokoliÒ, co je takto rozpozn‡no, zvoleno, signov‡no, pÞij’m‡no nebo kupov‡no. Divadeln’ prostor pÞest‡v‡ bùt vymezen obrysem divadla-chr‡mu a konstituuje se akc’, kterou uì nemus’ Þ’dit profesion‡ln’ divadeln’ klŽrus. ‰lovžk tak objevuje, jak mnoho ze sebe projektivnž vkl‡d‡ do umžn’, jak je jeho spolutvórcem, jak kaìdŽ sebeiluzionisti‹tžjä’ zn‡zornžn’ je vìdy konceptu‡ln’ povahy.

Dlouho se mohlo zd‡t, ìe c’lem tŽto cesty je triumf pùchy lidskŽho rozumu. Dnes uì jsme za t’mto bodem. Sou‹‡st’ kritickŽ reflexe se st‡v‡ i smysl a dopad tŽto reflexe na tžlesnost, spole‹enstv’ a v neposledn’ Þadž na m’sto. Dnes uì je zase moìnŽ autenticky hovoÞit o bohu i v pÞ’padž, ìe nepÞijmeme jako z‡vazn‡ œdajn‡ zjeven’, pla‹’c’ sochy a podobnŽ fenomŽny (tyto pokusy o n‡vrat jsou vlastnž obrannou regres’ do archaickŽho pojet’ svatosti). Tzv. metaforick‡ teologie (Sallie McFagueov‡) d‡v‡ moìnost vypov’dat o zkuäenosti s bohem zpósobem, kterù n‡s nevrh‡ zpžt pÞed snahy demytizuj’c’ch, desakralizuj’c’ch a kritickùch mysliteló: soustavnž se zkoum‡, jakŽ mohou bùt soci‡ln’ dósledky jednotlivùch metafor, jimì se ‹lovžk o svŽ zkuäenosti s bohem snaì’ vypov’dat.

Vztah k bohu je tedy hled‡n’m jeho podoby a jej’ spolutvorbou. Podobnž je tomu s umžn’m i s veÞejnùm prostoro‹asem. Nic z toho nad‡le nem‡ pevnŽ natoì vž‹nŽ rysy, nic z toho tu nen’ mimo naäi zodpovždnost. Ne‹itelnost soudobŽho svžta nen’ vùzvou k jeho ‹ten’, ale sp’ä k jeho ãpsan’Ò, pÞesnžji Þe‹eno k jedn‡n’, kterŽ se op’r‡ jak o deäifrov‡n’ minulosti, tak o anticipaci a projektov‡n’ budoucnosti. Kdyì se ocitneme tv‡Þ’ v tv‡Þ nejróznžjä’m projevóm ãveÞejnŽho umžn’Ò, kterŽ jsou ìivŽ ve dvac‡tŽm stolet’ - karneval, proces’, mäe pod äirùm nebem, tžlocvi‹n‡ slavnost jako slet nebo spartaki‡da, vojensk‡ pÞehl’dka, happening, pouli‹n’ divadlo, z‡bavn’ park, sochaÞskŽ symposium, land art, džtskŽ soutžìe v malov‡n’ na chodn’c’ch nebo grafitti -, mžli bychom bùt schopni odliäit, kterŽ z uvedenùch œrovn’ organizace ‹asoprostoru (resp. pÞ’stupu k m’stu) onen jev pÞedpokl‡d‡ a snaì’ se v lidech aktivovat. PodivuhodnŽ totiì je, ìe jsou st‡le väechny pÞ’tomnŽ: ani nejarchai‹tžjä’ koncept svatùch m’st nezanikl a ìije d‡l nejenom v jedn‡n’ nžjakùch zapadlùch venkovanó - bez nžj nen’ vysvžtlitelnŽ naäe kaìdodenn’ osvojov‡n’ si ìitŽho prostoru (tzv. teritorialismus).

Tyto roviny pósob’ nžkdy samostatnž, vžtäinou sp’äe sou‹asnž. PÞitom mohou pÞin‡äet sdžlen’ v z‡sadnž ãsoubžìn‡Ò nebo paradoxn’, ãprotibžìn‡Ò. Pouk‡zal jsem svŽho ‹asu na existenci jakŽsi environment‡ln’ dvojnŽ vazby, kdy napÞ’klad explicitn’ vùzva nebo instrukce vol‡ po hravosti a spontaneitž, aväak sdžlen’ zak—dovan‡ v prostÞed’ maj’ pr‡vž opa‹nù smysl. Tento zpósob manipulace lid’ - typickù pro psychiatrickou lŽ‹ebnu nebo äkolu - vyuì’v‡ rozd’lu mezi reflektovanou œrovn’ explicitn’ znakovŽ komunikace a takÞka nereflektovanou œrovn’ implicitn’ komunikace nonverb‡ln’.

Toto väe jsou väak pouze podnžty pÞipom’naj’c’ to, co v rovinž z‡ìitkó väichni zn‡me, nicmŽnž co vžtäinou zóst‡v‡ nepojmenovanŽ. Nepovaìuji za uìite‹nŽ na z‡vžr dospžt k jakŽmusi botanickŽmu kl’‹i pro ur‹ov‡n’ druhó. Mùm c’lem nen’ umžleck‡ d’la ve veÞejnŽm prostoru umrtvit definitivn’ klasifikac’, nùbrì sp’äe je pootevÞ’t t’m, ìe ve zd‡nlivŽm chaosu za‹neme odhalovat skrytou strukturaci. ë‡dnŽ pozorov‡n’ nen’ moìnŽ bez vstupn’ho setu observa‹n’ch kategori’ - je ale o to plodnžjä’, kdyì umoìn’ i tento kategori‡ln’ r‡mec u‹init pÞedmžtem reflexe.