Public Art Project

ROZMRY VEÛEJNƒHO PROSTORU
Projekt moìnŽ teorie

VeÞejnù prostor lze zcela obecnž ch‡pat jako m’sto individu‡ln’ch i kolektivn’ch artikulac’ svžta (po‹’naje tžlesnùmi aì po zcela abstraktn’ a formalizovanŽ) prostÞednictv’m komunikace. V tŽto pracovn’ definici lze spojit obž dimenze (veÞejnost jako soci‡ln’ kategorii a prostor jako kategorii ãontologickouÒ) zpósobem, kterù je ch‡pe v jejich vz‡jemnŽm napžt’ a vz‡jemnŽm podmiËov‡n’. Stejnž tak lze pracovnž vyj’t z toho, ìe prostorovost prostoru m‡ svùm z‡kladem tžlesnost (to, co ‹lovžku umoìËuje, aby rozumžl smyslu prostoru a prostorovùch vztahó), a róznŽ socializovanŽ formy prostoru je pak moìnŽ shrnout jako róznŽ extenze tžlesnŽ (ve fenomenologickŽ terminologii ãìitŽÒ) existence.

VeÞejnù prostor jako extenze tžla (Statika otevÞenŽho prostoru)

VeÞejnù prostor jako extenze tžla, to jest veÞejnù prostor, akcentuj’c’ lokalizaci a situaci, je pÞedevä’m m’sto pÞekra‹ov‡n’ a pÞekon‡v‡n’ idiomatickŽ singularity, kter‡ m‡ hodnotu ãsoukrom’Ò. Je to tedy pÞedevä’m prostor komunikace, jehoì z‡kladem je prostor jako ãexistenci‡lÒ (tžlesnost lidskŽ existence: pohyb, jedn‡n’, vztahy) v interakci s t’m, co se ozna‹uje jako spolubyt’. Komunikace je takovù zpósob jedn‡n’, kterùm se ustavuj’ k—dy, schemata a paradigmata (a paralelnž i rozd’lnosti, spory a rozpory), tedy podm’nka moìnosti univerzalizace. Spodn’ hranic’ veÞejnŽho prostoru jako extenze tžla je pÞedjazykov‡ zkuäenost, jeho horn’ limitou jsou pokusy o univerz‡ln’ jazyk, tedy pÞekon‡n’ tŽ fakti‹nosti, kterou v celku lidskŽ zkuäenosti zastupuje pr‡vž tžlesnost. Univerz‡ln’ jazyk by znamenal pÞekro‹en’ situovanosti, byl by zruäen’m prostoru (systŽm je non-prostorov‡ entita).

V tomto smyslu tedy plat’, ìe konstantami veÞejnŽho prostoru jako extenze tžla jsou napÞ. protiklad uvnitÞ (doma) a vnž (venku), daleko a bl’zko, na obzoru a v dosahu, a to spolu se svùmi symbolickùmi hodnotami (ty umoìËuj’ klasifikaci a hierarchizaci takto ustavenŽho prostoru). Z tŽto valorizace prostoru vych‡z’ i sociologie veÞejnŽho prostoru jako forma soci‡ln’ topologie: ãSoci‡ln’ realita, o n’ì psal Durkheim, je souborem neviditelnùch relac’, kterŽ vytv‡Þej’ prostor vz‡jemnž oddžlenùch pozic, jeì se definuj’ vz‡jemnùm vztahem mezi sebou, bl’zkost’, sousedstv’m ‹i vzd‡lenost’ a takŽ relativn’ pozic’ (pod, nad, mezi, uprostÞed).Ò (P. Bourdieu).

Prostor jako extenze tžla se tak st‡v‡ z‡kladem soci‡ln’ ãsymbolikyÒ, v n’ì se prostupuje zkuäenost individu‡ln’ se zkuäenost’ soukromou. PÞ’klady:

cesta a silnice, pÞekon‡v‡n’ vzd‡lenosti, dob’h‡n’ a pÞedb’h‡n’. Ani postupuj’c’ formalizace neruä’ toto zakotven’ v tžlesnosti: mapa, pl‡n (doslova i obraznž), rozvrh.

Specifikace veÞejnù pak Þ’k‡: z‡kladem prostorovosti veÞejnŽho prostoru je komunikace. Prostor se proto rovnžì ch‡pe jako m’sto moìnùch translac’, transakc’ a transpozic’.

VeÞejnù prostor jako prostor komunikace je m’sto, kde se tvoÞ’ a akumuluj’ ãhabitualizovanŽÒ zkuäenosti s róznùm stupnžm obecnosti, po‹’naje schematy vn’m‡n’ pÞes vzorce kon‡n’ aì k paradigmatóm myälen’, a kde se - pr‡vž ãna veÞejnostiÒ - tato schemata, vzorce a paradigmata rovnžì rozruäuj’. VeÞejnù prostor je tedy vìdy nerovnov‡ìnž rovnov‡ìn‡ struktura.

Popisujeme-li róznŽ stupnž jeho obecnosti (lokalita, kultura, svžt), popisujeme jeho rostouc’ otevÞenost.

VeÞejnù prostor jako extenze tv‡Þe
(Dynamika otevÞenŽho prostoru)

VeÞejnù prostor jako zakotvenù v tžlesnosti je m’sto reflexe individu‡ln’- ho prostÞednictv’m veÞejnŽho. V tomto smyslu, ve smyslu ãukazov‡n’ se na veÞejnostiÒ, se akcentuje rovnžì expresivita tžla, totiì tv‡Þ. VeÞejnù prostor je tedy extenz’ tv‡Þe, st‡v‡ se scŽnou a polem ãteatralizaceÒ, vizu‡ln’ prezentace vùznamó. Na m’sto protikladu doma - venku, nastupuje protiklad viditelnŽho a skrytŽho, jakoì i zvl‡ätn’ zkÞ’ìen’ tžchto protikladó, totiì prostor reprezentace, j’mì se zakl‡d‡ vizu‡ln’ sŽmiologie veÞejnŽho prostoru: politika se svùmi ritu‡ly, architektura se svùmi (veÞejnùmi a zveÞejËovanùmi) hierarchiemi; sfŽra znaku (informace, reklama) a prostor pÞedst’r‡n’ ‹i prostor simulace.

VeÞejnù prostor jako extenze tv‡Þe neoddžluje protiklady, nùbrì smžäuje je; je privilegovanùm polem hry viditelnŽho a skrytŽho, latentn’ho a manifestn’ho, otevÞenŽho a äifrovanŽho, pÞ’stupnŽho a nepÞ’stupnŽho, v krajn’m pÞ’padž i st’sËuj’c’ situace ãdouble bindÒ. VeÞejnù prostor jako extenze tv‡Þe je prostor nerozhodnutelnùch interpretac’, ironie a bergsonovskŽho sm’chu.

VeÞejnù prostor jako extenze mozku
(Chaotika otevÞenŽho prostoru)

V nekone‹nŽ hÞe interpretac’ se tv‡Þ st‡v‡ absentn’m referentem komunikovanùch sdžlen’. VeÞejnù prostor jako extenze tv‡Þe ztr‡c’ zakotven’ v tžlesnosti, de-materializuje se a v podobž komunika‹n’ch s’t’, hypertextovùch a frakt‡lovùch struktur se st‡v‡ extenz’ mozku.

VeÞejnù prostor se st‡v‡ komplexitou. Komplexn’ systŽm nem‡ ì‡dnŽ trvalŽ dominantn’ centrum, coì znamen‡, ìe tžlesnž a vùrazovž v‡zan‡ metafora ãperspektivyÒ v nžm ztr‡c’ smysl. Komplexita je svùm vlastn’m vùkladem a kaìdù jej’ vùklad ruä’ jej’ identitu. VeÞejnù prostor jako komplexn’ systŽm je limitn’ podoba otevÞenosti, protoìe ta se z hranic pÞesouv‡ do nitra.

OtevÞenost je väude. Pojmy jako ãveÞejnùÒ a ãprostorÒ za‹’naj’ ztr‡cet svój jasnù smysl.

Miroslav PetÞ’‹ek jr.
filozof a pÞekladatel FF UK a AV‰R, Praha