UmžleckŽ d’lo mžlo v r‡mci veÞejnùch prostranstv’ oded‡vna svoje vùznamnŽ m’sto z dóvodó estetickùch, urbanistickùch, ideologickùch, reprezentativn’ch i jinùch. Sta‹’ pÞipomenout Luxor, Babylon, AthŽny, Forum Romanum a odtud v historickŽm pÞehledu postupovat pÞes gotick‡ a renesan‹n’ mžsta k velkolepùm barokn’m konceptóm aì novùm viz’m Sitteho urbanistickùch koncepc’ mžsta, zaloìenùch na hierarchizaci jeho vnitÞn’ho prostoru. I v Praze, jedine‹nŽm muzeu architektury a umžn’ pod äirùm nebem, móìeme shledat Þadu zaj’mavùch pÞ’kladó integrov‡n’ plastiky v kontextu veÞejnùch prostor. K tžm nejzaj’mavžjä’m patÞ’ rom‡nskù relief Juditina mostu, parlŽÞovsk‡ triumf‡ln’ vùzdoba staromžstskŽ mosteckŽ vžìe, barokn’ morovŽ sloupy a statue a jedine‹n‡ galerie plastik Karlova mostu, kter‡ mžla pokra‹ovat po Novùch z‡meckùch schodech na Praìskù hrad. V 19. stolet’ se k tomu logicky pÞiÞadila sochaÞsk‡ galerie praìskùch fas‡d (N‡rodn’ divadlo) a Þada pomn’kovùch realizac’, rozv’jej’c’ toto tŽma od tradi‹n’ solitŽrn’ polohy (Jungmannóv pomn’k) ke sloìitùm mnohafigur‡ln’m kompozic’m a architektonizovanùm celkóm (Hus, Palackù, soutžìe na ëiìkóv pomn’k na V’tkovž). Rozvoj avantgardn’ architektury sice vùznamnùm zpósobem omezil participaci umžleckŽho d’la na architektonickŽm ‹i urbanistickŽm konceptu, pÞesto väak i v prvn’ polovinž stolet’ dvac‡tŽho móìeme na tomto poli doloìit Þadu pozoruhodnùch realizac’, v ‹ele s inven‹n’mi projekty ZdeËka Peä‡nka.

V Kotžrovž generaci pÞich‡zela spolupr‡ce architektury a vùtvarnŽho umžn’ pÞi spoluformov‡n’ veÞejnŽho prostranstv’ z pÞirozenŽ jednoty disciplin i st‡le tradi‹n’ho pojet’ vùzdobnùch prvkó. Z tohoto rodu jsou i kongeni‡ln’ a nad‹asovŽ Ple‹nikovy œpravy PraìskŽho hradu. N‡sleduj’c’ generace Go‹‡rova se realizovala v r‡mci tŽmžÞ genetickŽ spolupr‡ce osvžd‹enùch tandemó, zaloìenùch na osobn’ch kontaktech podtrìenùch pÞ’sluänost’ v umžleckùch spolc’ch ‹i pósoben’m na stejnùch äkol‡ch. Z Þady pÞ’kladó uve“me Jan‡kóv Hl‡vkóv most, dotvoÞenù Þadou drobnùch architektonickùch prvkó a plastikami Jana átursy a Josefa MaÞatky ‹i kl’‹ovou œlohu obelisku s pomn’kem Padlùch praìanó v koncepci ministerskùch budov pod Emauzy od Bohumila Hypämana. V tŽto tradici pokra‹oval po v‡lce i Jaroslav Fragner ve svùch pomn’kovùch realizac’ch (s Karlem Pokornùm a Vincencem Makovskùm) ‹i pÞi obnovž Karolina, kterŽ je nejenom modelovùm pÞ’kladem rekonstruk‹n’ symbi—zy novŽho a starŽho, vùtvarnŽ syntŽzy, ale i v pÞ’padž rektorskŽho kÞ’dla a lv’ kaäny uk‡zkovou expanz’ umžleckŽho d’la do veÞejnŽho prostoru. Obdob’ po roce 1945 zœìilo ideologickou optikou tuto problematiku na honosnŽ pomn’ky a fas‡dn’ dekorace. V obdob’ t‡n’ na po‹‡tku äedes‡tùch let se k nim pÞipojily v duchu œspžänŽho modelu na EXPO 58 abstraktn’ kreace na novùch s’dliät’ch, nžkterŽ z nich v kontextu toho, co n‡sledovalo, pÞekvapivž progresivn’ (Miloslav Chlup‡‹, Zdenžk Palcr, Vladim’r Precl’k, zcela zapomenutù pam‡tn’k ‰s. rozhlasu Stanislava Kol’bala a ZdeËka Rothbauera ve Kbel’ch). Labut’ p’sn’ tŽto velkolepŽ integrace architektury a umžn’ byla ‹s. œ‹ast v Montrealu a Osace, po kterŽ n‡sledoval normaliza‹n’ tlak sedmdes‡tùch let.

Vùtvarnž-ideovŽ rady zÞ’zenŽ pÞi KNV spolu s väemocnùmi umžleckùmi komisemi ‰FVU kontrolovaly a distribuovaly mili—novŽ ‹‡stky korumpuj’c’ konformn’ umžlce a vytv‡Þej’c’ iluzi o kulturn’m mecen‡tu st‡tu. Klausule o povinnŽ ‹tyÞprocentn’ investici na vùtvarnŽ realizace v r‡mci kaìdŽho projektu se pÞirozenž stala rejdiätžm ìivnostenskùch komplotó a vùtvarnŽ umžn’ na veÞejnŽm prostranstv’ sp’äe zdiskreditovala a lidem znechutila. Celou zemi v tŽ dobž zamoÞily äpatnŽ pomn’ky džlnickùch vódcó a oblig‡tn’ sochy matek s džtmi, panoptiky sui generis se staly objekty NovŽ scŽny, Pal‡ce kultury, praìskŽ metro aj. Le‹ i v tŽto z‡plavž by bylo moìno vystopovat smysluplnŽ pokusy zejmŽna v oblasti mŽnž ideologizovanŽho uìitŽho umžn’, kterŽ stavžlo na pÞirozenŽ kr‡se materi‡lu a solidn’m ÞemeslnŽm proveden’ (realizace skl‡Þskùch vùtvarn’kó, mobily V. K. Nov‡ka, /‹i ve sfŽÞe rekonstrukc’/ nžkterŽ z komplexn’ch zahradn’ch rekonstrukc’ Otakara Ku‹i a okruhu jeho vùtvarnùch spolupracovn’kó, zejmŽna Stanislava Hanz’ka a Josefa Klimeäe).

V osmdes‡tùch letech doch‡z’ pod m—dn’m heslem tvorby ìivotn’ho prostÞed’ pouze k m’rnŽ modifikaci steriln’ho standardu pÞ’klonem k akademickŽmu modernismu, napÞ’klad v pokusu o komplexn’ pojet’ novùch z—n. Stereotypn’ kombinace sloìitùch dlaìeb, obrubn’kó z leätžnŽ ìuly a p’tek, doplnžn‡ neudrìovanùmi kÞovinami zóst‡v‡ bohuìel dodneäka v pÞedstav‡ch a relizac’ch investoró modelovùm ãoìiven’mÒ mžstskŽho parteru. NepÞehlŽdnutelnùm sign‡lem jednŽ epochy jsou i ojedinžlŽ pokusy mladä’ generace architektó a vùtvarn’kó. Na omezenŽm prostoru pÞipomeËme napÞ’klad nžkolik domovó dóchodcó Jana L’nka a Vlada Miluni‹e s œ‹ast’ Karla Nepraäe, Josefa Mìyka, ‰estm’ra Suäky (‹i dotvoÞen’ s’dliätn’ch celkó Jihoz‡padn’ho mžsta /pavilon JiÞ’ho Mojì’äe, nerealizovanù projekt obchodn’ho centra Luìiny/ ‹i NovŽho Barrandova /Zdenžk Holzel, Jan Kerel, spolupr‡ce Michal Gabriel, Vladim’r Precl’k/). Dnes uì si m‡lokdo uvždom’ kolik energie a œsil’ st‡lo prosazov‡n’ tžchto a dalä’ch projektó (napÞ’klad džtskùch hÞiäé Tom‡äe Rullera a Kurta Gebauera), kterŽ z‹‡sti nakonec zóstaly pouze na pap’Þe a t’m upadly v zapomenut’.

Vùstavy jako MalostranskŽ dvorky (1981) ‹i Prostor, architektura, vùtvarnŽ umžn’ (Ostrava 1983, vùstava zak‡z‡na, katalog zlikvidov‡n) se pokusily pÞispžt k lepä’ vz‡jemnŽ informovanosti a spont‡nn’mu kreativn’mu propojen’ architektury a vùtvarnŽho umžn’ ve zÞejmŽ a vždomŽ opozici s ofici‡ln’mi dobovùmi proudy. Myälenka vùstavy na malostranskùch dvorc’ch vznikla zcela spont‡nnž v okruhu kolem sochaÞe ‰estm’ra Suäky v podstatž jako snaha naj’t prostor k vùstavž vùtvarnùch džl mimo ostÞe sledovanŽ ofici‡ln’ i mŽnž ofici‡ln’ vùstavn’ prostory Prahy. Koncepci se podaÞilo naroubovat na tehdy akceptovatelnou polohu ochrany pam‡tek a tvorbu ìivotn’ho prostÞed’. Kreativn’ potenci‡l celŽ akce souvisel s dravùm n‡stupem nejmladä’ vùtvarnŽ generace, kterŽ se podaÞilo atraktivn’m zpósobem propojit do tŽ doby m‡lo frekventovanŽ prostorovŽ instalace s romantickùm prostÞed’m konkrŽtn’ch malostranskùch dvorkó. Pr‡vž t’m, ìe älo o svùm zpósobem netradi‹n’ a novou akci, kter‡ interaktivn’m zpósobem vt‡hla do hry jak n‡vätžvn’ky tak obyvatele mžsta, mžla vùstava i pro organiz‡tory naprosto ne‹ekanù ohlas. PÞispžl k tomu jistž i okamìitù, ale prakticky neproveditelnù pÞ’kaz vùstavu uzavÞ’t, kterù n‡vätžvu promžnil v konspirativn’ dobrodruìstv’ a nadäenŽ objevov‡n’. Obdobn‡ vùstava StaromžstskŽ dvorky, pÞipraven‡ na rok 1982, zóstala v rovinž n‡vrhó vystavenùch ve studiu Rub’n, uvaìovanŽ pÞehl’dky na Kampž a na s’dliäti Jiìn’ Mžsto se pod vlivem z‡sahu STB na obdobnž koncipovanŽ vùstavž na tenisovùch kurtech ve Stromovce jiì nerealizovaly. òspžänù model konfrontace vùtvarnùch realizac’, vytvoÞenùch pro konkrŽtn’ m’sto v konkrŽtn’m ‹ase, pÞevzaly i jinŽ akce jako sympozium na chmelnici v Mutžjovic’ch, vùstavy ve Vojanovùch sadech, ValdätejnskŽ zahradž, KladenskŽ dvorky, prvn’ Konfrontace, Sv‡rov apod. Bylo proto v logice vžci, ìe vz‡pžt’ po revoluci byly malostranskŽ dvorky pÞipomenuty pÞehl’dkou i na StarŽm Mžstž. Legenda Malostranskùch dvorkó tak svùm zpósobem ìije d‡l.

Sametov‡ revoluce a po‹‡tek devades‡tùch let znamenaj’ z‡sadn’ zvrat ve smyslu tot‡ln’ absence velkùch veÞejnùch zak‡zek. Spolupr‡ce architektó a vùtvarn’kó se vžtäinou odbùv‡ v podobž interiŽrovùch rekonstrukc’ (David V‡vra s okruhem svùch vùtvarn’kó, manìelŽ Hole‹kovi), jenom opravdu vùjime‹nž se v r‡mci novostavby uplatn’ na veÞejnosti i umžleckŽ d’lo. Vžtäina realizac’ z posledn’ doby nevybo‹uje koncep‹nž z osvžd‹enùch schŽmat, trp’ malou velkorysost’ investora a pósob’ velmi rozpa‹itž. Plat’ to pÞedevä’m o novùch pomn’c’ch (Winston Churchil, Angli‹t’ letci), ale i o posuvnŽ mÞ’ìi na pal‡ci Myslbek ‹i á’pkovùch port‡lech na druhŽm n‡dvoÞ’ Hradu. Bludnù kruh tŽto neäéastnŽ situace velmi dobÞe ilustruje napÞ’klad nžkolik kol soutžìe na pomn’k bratÞ’ ‰apkó, ve kterŽ byl nakonec po z‡sluze vybr‡n nejinven‹nžjä’ a nejmŽnž tradi‹n’ n‡vrh Pavla Opo‹enskŽho, jeho realizace v konkrŽtn’m prostÞed’ je väak m‡lo pÞesvžd‹iv‡. Fraäku pÞipom’nalo hled‡n’ m’sta pro MakovskŽho sochu T. G. Masaryka, kterŽ dodnes nen’ definitivnž u konce. Dva a pól roku trval spor o osazen’ pouta‹e Vlado Miluni‹e pÞed Mžstskou knihovnu. To väe, spolu s ostudnùm stavem Palachova n‡mžst’ ‹i soutžì’ na mžstskù mobili‡Þ, ve kterŽm Rada mžsta zvr‡tila verdikt poroty a preferovala konfekci pÞed n‡vrhy Karla Nepraäe, nesvžd‹’ o velkŽm pochopen’ tŽto problematiky ze strany veden’ hlavn’ho mžsta Prahy. Jednou z m‡la zdaÞilùch realizac’, kterŽ œspžänž integruj’ vùtvarnŽ umžn’ a mžstsk‡ parter, zóst‡vaj’ Nepraäovy patn’ky pÞed Lichtenätejnskùm pal‡cem a synonymem pro umžn’ na veÞejnŽm prostranstv’ v dneän’ Praze tak tristnž zóst‡v‡ bazar na Karlovž mostž a agresivn’ a vulg‡rn’ reklama na billboardech.

NepÞebernŽ moìnosti rozäiÞuj’c’ dnes äirokŽ spektrum moìnost’ o nov‡ mŽdia i novŽ definice veÞejnŽho prostoru tak zóst‡vaj’ v podstatž nevyuìity. PraìskŽ gremium pro ochranu a rozvoj kulturn’ho prostoru hlavn’ho mžsta, kterŽ se ustavilo v roce 1994 jako nez‡vislŽ sdruìen’ reprezentuj’c’ odbornou veÞejnost, se ve svŽ ‹innosti snaì’ pósobit i t’mto smžrem. Kromž toho, ìe se vyjadÞovalo ‹i intervenovalo ve vžtäinž vùäe jmenovanùch z‡mžró a realizac’, se pokouä’ soustavnž vyv’jet tlak na to, aby byl akcentov‡n vùtvarnù charakter nžkterùch dosud zcela œ‹elovž Þeäenùch œkoló napÞ’klad obchodn’ch port‡ló, dl‡ìdžn’, barevnosti fas‡d, n‡mžt na obnovu a rozmnoìen’ font‡n a kaäen aj. Tento tlak nen’ dosud pÞ’liä œspžänù z nžkolika dóvodó. Vedle nedostatku finan‹n’ch prostÞedkó na veÞejnŽ zak‡zky a preference rutinn’ho technickŽho Þeäen’ œloh, kterŽ maj’ ve svŽ podstatž äirä’ dopad urbanisticko-vùtvarnù, je to pÞeì’vaj’c’, rozä’ÞenŽ a hluboce zakoÞenžnŽ pÞesvžd‹en’, ìe sou‹asnŽ vùtvarnŽ umžn’ nen’ schopno tyto œkoly vóbec zvl‡dnout. Architektura a vùtvarnŽ umžn’ se na konci dvac‡tŽho stolet’ vz‡jemnž skute‹nž rozch‡zej’, umžn’ zachycuje svùmi subtiln’mi metodami st‡le intimnžjä’ a ban‡lnžjä’ z‡leìitosti, vzdaluje se od reality, rezignuje na äirokou reflexi laickŽ veÞejnosti. Jak Þekl ned‡vno architekt Zdenžk V‡vra na konferenci poÞ‡danŽ na tŽma Vztah vùtvarnŽho umžn’ k architektuÞe:

ãVùtvarn’ci ve snaze vyj‡dÞit vztahy a z‡ìitky ‹lovžka na konci dvac‡tŽho stolet’ doäli k vyj‡dÞen’, kterŽ jiì nen’ z materi‡ln’ho svžta, nen’ ze skute‹nosti a pro architekturu je nepouìitelnŽ. ãJe oväem nam’stž konstatovat, ìe tuto situaci sp’äe neì postmoderna navodila krize moderny. Ztr‡ta absolutn’ho horizontu a nihilistick‡ neur—za jsou sice obecnž próvodn’m jevem doby, kterou ìijemeÒ(OldÞich áev‹’k). Le‹ neplat’ to absolutnž ani v oblasti vùtvarnŽho umžn’ a architektury. Jako pedagog na vysokŽ umžleckŽ äkole mohu potvrdit, ìe i mezi naäimi poslucha‹i jsou i takov’, kteÞ’ uvaìuj’ v’ce tradi‹nž a jako historik architektury a umžn’ vžÞ’m, ìe tradice m‡ smysl a nikoliv oddžlen’ minulosti a budoucnosti, ale jejich propojen’ v naä’ sou‹asnosti se móìe st‡t vùchodiskem. Stejnž tak jako jedinùm smysluplnùm vùchodiskem z diskuse nad budoucnost’ Prahy je nutnost vyv‡ìenŽho vztahu ochrany a rozvoje, stejnž tak je nutnŽ prosadit ve vžtä’ m’Þe umžleckŽ d’lo do sou‹asnŽ mžstskŽ struktury. HovoÞ’ pro to nejenom dóvody estetickŽ ale i socio-psychickŽ a mžstotvornŽ, kterŽ podtrhuj’ i aktivaci obyvatel mžsta a jejich identifikaci s ìivotn’m prostÞed’m. òspžch tohoto œsil’ väak neodvis’ od samotnùch umžlcó, ale mimo jinŽ i od toho, jak se tuto z‡kladn’ premisu podaÞ’ prom’tnout do pÞipravovanŽho konceptu œzemn’ho pl‡nu a strategie rozvoje Prahy.

Estetick‡ kvalita prostÞed’ byla v ned‡vnŽ minulosti ‹asto sp’äe dósledkem politickŽ deklarace neì svobodnŽ vóle investoró a uìivateló. Z toho pramen’ i pÞetrv‡vaj’c’ neorganickŽ a form‡lnž dekorativn’ pÞiÞazov‡n’ vùtvarnùch džl k architektonickùm realizac’m. Nov‡ doba si ì‡d‡ adekv‡tn’ naplnžn’ odvžkŽho vztahu architektury, vùtvarnŽho umžn’ a prostoru, kterù nemóìe bùt neì vùsledkem kreativity samotnùch architektó a umžlcó. VžÞ’m, ìe pÞipravovanù projekt pÞinese Þadu novùch podnžtó trvalŽho charakteru a nezóstane jen v poloze myälenkovŽ exhibice parazituj’c’ na jedine‹nŽm prostÞed’ historickŽho centra Prahy.