Po tvrdŽ odmlce pades‡tùch let se v äedes‡tùch letech za‹alo pro avantgardn’ ‹eskŽ umžn’ pÞece jen blùskat na lepä’ ‹asy - ‹astžji v kraj’ch neì v Praze, kter‡ byla st‡le stÞeìena bedlivùm okem cenzury. NapÞ. Liberec, jenì ve svŽ urbanistickŽ struktuÞe a tehdejä’m vzhledu jistž nepatÞil k pÞitaìlivùm mžstóm republiky, ìil v pozoruhodnž otevÞenŽ kulturn’ atmosfŽÞe, kterou obohacoval program mžstskŽho divadla i za‹’naj’c’ Ypsilonky, oìivovala ho aktivita mladùch architektó, sdruìenùch kolem vùraznŽ osobnosti Karla Hub‡‹ka, nositele Perretovy ceny, vùstavy mal’Þó, sochaÞó a grafikó Skupiny 7 a dalä’ch kulturnž orientovanùch osobnost’ v Severo‹eskŽm muzeu, krajskŽm nakladatelstv’ a rozhlase. Libereck‡ galerie pÞisp’vala k ìivŽmu klimatu mžsta svùm programem - jak se domn’v‡m - rovnžì vùraznž. V roce 1964 vùstavou Socha 64, kter‡ byla vóbec prvn’ pov‡le‹nou pÞehl’dkou tvorby mladŽ a stÞedn’ sochaÞskŽ generace, po n’ pokra‹ovala v tehdy zna‹nž ojedinžlùch po‹inech vùstavami RakouskŽ sochaÞstv’ (1965), Slovensk‡ socha (1966), Vžra a Vladim’r Janouäkovi (1967), prezentovanùch v zahradž libereckŽ galerie a v botanickŽ zahradž. V koncepci tžchto vùstav a v jejich realizaci jsem spolupracovala s praìskou teoreti‹kou dr. L’dou Vachtovou. SochaÞstv’ se tak stalo v Liberci sledovanou oblast’ nejen pro zasvžcenŽ publikum galerie, ale i pro äirä’ veÞejnost. TakŽ architektura byla pÞedmžtem veÞejnùch diskus’, zvl‡ätž potŽ, co bylo mžsto hostitelem Mezin‡rodn’ho symposia mladùch architektó (1967). Z tžchto dóvodó bylo snazä’ prosadit koncem äedes‡tùch let projekt Socha a mžsto, kterù nab’dl jinù, tehdy aktu‡lnžjä’ pohled na sochaÞskou tvorbu. PÞipravovali jsme jej s L’dou Vachtovou a dalä’mi libereckùmi kolegy od r. 1968. Je tÞeba pÞipomenout, ìe vùstava by se nebyla mohla realizovat bez osv’cenŽho zaujet’ starosty mžsta JiÞ’ho Moulise.

Jako autorky z‡mžru jsme vych‡zely z tŽto œvahy: standardn’ prezentace sochaÞstv’ ve vùstavn’ch s’n’ch, pÞ’padnž v exteriŽrech, byly vyzkouäeny (napÞ. tŽì v sochaÞskùch bilanc’ch, kterŽ od r. 1965 poÞ‡dala Galerie v Olomouci), sochaÞsk‡ symposia v zahrani‹’ i v ‰ech‡ch nab’dla sochaÞóm moìnost realizace rozmžrnùch džl, kter‡ by ve vlastn’ reìii sotva mohli realizovat, nemohla väak Þeäit problematickou ot‡zku vztahu umžleckŽho d’la k architektuÞe, kterù mžl v äedes‡tùch letech nezÞ’dka podobu jakŽhosi dekorativn’ho ãmake-upuÒ pÞidanŽho ke stavbž. Libereckù koncept nab’zel sochaÞóm jinù pokus o integraci sochy v organizmu mžsta. Vych‡zel z pÞedpokladu, ìe socha by nemžla st‡t v exteriŽru n‡hodnž, ìe by mžla nalŽzt vnitÞn’ vazbu k m’stu, kde je instalov‡na. Ve mžstž, jeì se tehdy zd‡lo teoretikovi Frantiäku ámejkalovi popr‡vu ãv podstatž oäklivŽÒ (VùtvarnŽ umžn’ 1969, s. 470), to byla œloha mŽnž snadn‡, nab’zela väak spojitosti, kterŽ leckde otv’raly problematiku tehdejä’ho dneäka otevÞenžji, neì by tomu bylo v prostÞed’ historickùch center naäich zajistŽ mnohem kr‡snžjä’ch stÞedovžkùch a renesan‹n’ch mžst.

K œ‹asti jsme vyzvali tÞi des’tky sochaÞó, z nichì nžkteÞ’ se zœ‹astnit nemohli, jin’ œ‹ast odm’tli a nžkteÞ’ se poslŽze sami pÞihl‡sili a byli pÞijati. álo vesmžs o autory, narozenŽ pÞed a po roce 1930, napÞ. Miloslav Chlup‡‹, Vžra a Vladim’r Janouäkovi, Zdena Fibichov‡, Vladim’r Precl’k, Eva Kmentov‡, Karel Nepraä, Jan Hendrych a dalä’. SochaÞi byli pozv‡ni nejprve k informaci o z‡mžru a k prohl’dce mžsta a poslŽze znovu k vyj‡dÞen’, jak‡ m’sta si vybrali, zda pójde o vystaven’ hotovùch džl nebo zda se pÞ’padnž nžkter‡ d’la budou vytv‡Þet na m’stž. Organizace byla zna‹nž sloìit‡. A‹koli mžsto z‡mžr dotovalo na tehdejä’ pomžry vysokou finan‹n’ ‹‡stkou, pracovalo se pÞesto doslova v poln’ch podm’nk‡ch - napÞ. svozy z atelieró a instalaci zajiäéovala libereck‡ vojensk‡ pos‡dka spolu se zamžstnanci podniku Severo‹eskù prómysl kamene. Vlastn’ pÞ’pravu samozÞejmž zpochybnil srpen 1968, veden’ mžsta väak rozhodlo, ìe zamùälenŽ kulturn’ programy se budou i v novŽ situaci realizovat, coì se takŽ stalo. Vùstava se väak otv’rala jiì s jinùm starostou a v docela jinŽm klimatu, neì v jakŽm byla pÞipravov‡na. Stala se jakousi tvrdoä’jnou manifestac’ stavu ãpÞed n‡jezdemÒ. Sochy obsadily vnitÞn’ mžsto v rozmanitùch konfigurac’ch, z nichì nžkterŽ se pÞibl’ìily vyt‹enŽmu z‡mžru, jinŽ tžìily z ovžÞenŽ pósobivosti parkovŽ zelenž. Jejich pósoben’ ve mžstž bylo velmi vùraznŽ. ObyvatelŽ se s nimi setk‡vali na m’stech n‡padnùch i skrytùch - napÞ. Zoubkovy sochy byly rozestaveny pÞ’mo na chodn’k provoznž exponovanŽho áaldova n‡mžst’, Chlup‡‹ova Dvojice naäla svŽ pÞirozenŽ um’stžn’ na bÞehu libereckŽ pÞehrady a Br‡na snó Evy KmentovŽ vytvoÞila pÞitaìlivou konfiguraci s Motùl’mi kÞ’dly JiÞ’ho Nov‡ka ve frekventovanŽm par‹’ku v are‡lu Libereckùch vùstavn’ch trhó, Seifertóv Morovù sloup u pozdžji nesmyslž zboÞenŽho kostela na n‡mžst’ ‰eskùch bratÞ’. Pac’kova mramorov‡ socha Mžniv‡ pÞ’tomnost ìila tiäe v z‡kout’ džkanskŽho kostela. Stranou centra um’stil Aleä Veselù svou sedmimetrovou Modlitbu za mrtvŽho, nen‡padnŽ m’sto t’m vùraznž akcentoval: sochu dokonale propojil s okoln’m prostorem a dos‡hl i pósobivosti jej’ siluety na pozad’ panoramatu mžsta. Sympatick‡ byla snaha tžch sochaÞó, kteÞ’ volili m’sta, jeì vyt‹enù œkol problematizovala, napÞ. Jan Hendrych vyzdvihl svou polyesterovou postavu - b’lo‹ervenù figurativn’ sign‡l - na polorozpadlou ze“ s n‡pisem ãZeleninaÒ, Hn’zdo r‡kosn’ka Vladim’ra Janouäka st‡lo vysutŽ na rampž pod z‡meckou kapl’, Nepraäova ostÞe ‹erven‡ kompozice Ra‹te to‹it II. tvoÞila vùraznù kontrast s pseudohistorickou budovou libereckŽho muzea. Vùsledek posuzovala mezin‡rodn’ jury, jej’miì ‹leny byla napÞ. ävùcarsk‡ teoreti‹ka modern’ho umžn’ (dnes uì legenda) Carola Giedion Welcker, sochaÞ Mark Macken z Antverp, teoretici Adolf Hoffmeister, JiÞ’ Kotal’k, JiÞ’ Maä’n, JiÞ’ áetl’k, architekti JiÞ’ Go‹‡r, Karel Hub‡‹ek a Josef Patrnù a z‡stupce starosty mžsta. Cecil Goldscheiderov‡ z PaÞ’ìe se pro nemoc omluvila. Porota posuzovala celek a ocenila nejlepä’ realizace:
prvn’ cenu z’skal Aleä Veselù, druhou Josef Klimeä a tÞet’ Olbram Zoubek.

Vùstava byla nejen zaj’mavou prezentac’ komplexn’ho pojet’ sochaÞskŽho d’la v prostoru mžsta, mžla i sociologickŽ dopady, otv’rala se veÞejnŽ diskusi, coì byl v lŽtž 1969, v ‹ase smžÞuj’c’m k ãnormalizaciÒ pomžrnž riskantn’ proces. V tŽ dobž bylo celkem pÞirozenŽ, ìe ‹‡st äirokŽ veÞejnosti povaìovala Zoubkovy nahŽ figury, kterŽ ji dennž zdravily na áaldovž n‡mžst’, za provokativn’. L’bily se väak džtem, stejnž jako Klimeäovy Mžs’ce, kolem kterùch si mohly hr‡t. Na nžkterùch m’stech - napÞ. v okol’ Seifertovy Kalvarie pÞed opuätžnou kapl’ u kostela sv. Trojice - se sdruìovala ml‡deì, jeì bystÞe vyc’tila, ìe jde o nžco, co zde napÞ’ätž sotva bude moìnŽ vidžt. Stranick‡ m’sta se v tŽ dobž zat’m zdrìela negativn’ kritiky, bezpochyby pÞece jen pósobil respekt mezin‡rodn’ jury a jej’ho pozitivn’ho hodnocen’ vùstavy. To dokonce umoìnilo mžstu, aby nžkterŽ z vystavenùch soch zakoupilo do svŽho majetku (napÞ. sochu Slavoje Nejdla, Miloslava Chlup‡‹e, Aleny KroupovŽ). Teprve n‡slednž se projevil odpor k celŽmu podniku. áedes‡t‡ lŽta skon‹ila.

Hana Seifertov‡
v letech 1958-70 Þeditelka Oblastn’ galerie v Liberci