|
O kontextu a vùznamu
ãSmyslem umžn’ je odhalovat, o kolik je ìivot zaj’mavžjä’.Ò Robert Filliou
ãSnad pr‡vž omezen’, jeì pÞedstavuj’ galerie ze slonoviny a str‡nky
‹asopisó o umžn’ br‡n’ v róstu umžn’, jeì sn’ o tom, ìe neboj‡cnž vyjde do ulic, do nezn‡ma, aby se setkalo a propojilo s ìivoty druhùch.Ò Vyhl‡äenŽ tŽma konkurzu na vùstavu SCSU-Praha ãUmžleckŽ d’lo ve veÞejnŽm prostoruÒ se setkalo s velmi äirokùm ohlasem ze strany jak starä’ aì po nejmladä’ generaci umžlcó (celkem jsme obdrìeli pÞes 80 projektó). Zd‡ se, ìe u n‡s prozat’m sporadicky dot‹enù druh umžleckŽho vùrazu pÞedstavuje oblast, do n’ì tvorba Þady umžlcó, pÞedevä’m mladä’ generace, pÞirozenž smžÞuje ve snaze o hled‡n’ novùch cest komunikace v soudobŽ spole‹nosti. PÞipravovan‡ vùstava se tak móìe st‡t prvn’ platformou a zkuäebn’m krokem v jejich pr‡ci. Zat’mco v z‡padn’m svžtž si umžn’ typu ãpublic artÒ vydobylo svój vlastn’ etablovanù statut (existuje zde Þada instituc’, jejichì funkc’ je vyhlaäov‡n’ konkurzó a zad‡v‡n’ zak‡zek na d’la ve veÞejnùch prostranstv’ch, rovnžì ur‹itŽ procento ze st‡tn’ch rozpo‹tó je vžnov‡no na podporu aktivit v tŽto oblasti), naäe vùstava se takto tradi‹nž ch‡panŽmu vymezen’ pojmu ãpublic artÒ zna‹nž vymyk‡. Nejde zde o ãumžn’ na zak‡zkuÒ, jehoì prim‡rn’ funkc’ je revitalizace urb‡nn’ch celkó (s vùjimkou nžkolika projektó), nùbrì pÞedstavuje jakousi sondu do promžËuj’c’ho se obrazu (‹eskŽ) spole‹nosti, do moìnost’ komunikace v jej’m r‡mci a z‡roveË snahu o jeho pÞekra‹ov‡n’. Ûada projektó se tak pÞibliìuje tzv. ãnew genre public artÒ, tak jak ho ve svŽ knize Mapping the Terrain popsala Suzanne Lacy1: zat’mco term’n ãpublic artÒ ozna‹oval bžhem posledn’ch pžtadvaceti let sochu a instalaci pÞenesenou na veÞejnŽ prostranstv’, ãnew genre public artÒ ozna‹uje umžn’, kterŽ opouät’ takto pevnž definovanŽ kategorie, a t’m, ìe se otev’r‡ novŽmu teritoriu, se otev’r‡ experimentu (sem bychom mohli po‹’tat pÞedevä’m projekty mladùch umžlcó jako napÞ. Broìka, Gavlovskù, Hlóìe, Kintera, KopÞiva, Nadace LidŽ vùtvarnŽmu umžn’ - vùtvarnŽ umžn’ lidem, SADO, Skryt‡ tvór‹’ jednotka, Zet ad.). Svou povahou nejsou tyto projekty nžjakùm definitivn’m konstatov‡n’m, jsou sp’äe snahou o formulaci ot‡zek, pÞedkl‡danùch äirä’ veÞejnosti, chtžj’ reaktivovat propojen’ kultury a spole‹nosti a potvrdit, ìe umžn’ vznik‡ v prvn’ Þadž pro div‡ky a ne pro instituce. Vùstava tak chce vyprovokovat veÞejnou diskusi a d’ky tomu se st‡v‡ i svùm zpósobem politickùm aktem. Slovy Suzanne Lacy: ã...new genre public art se nezakl‡d‡ ani tak na typologii materi‡ló, prostoru ‹i mŽdia, jako pÞedevä’m na koncepci obecenstva, vztahu, komunikace a politickŽho z‡mžru.Ò 2 Po‹’naje äedes‡tùmi lety vystoupila Þada umžlcó a teoretikó kriticky proti vùstavn’ galerijn’ a muzejn’ praxi, jej’ì institucializovan‡ stereotypnost a ust‡lenŽ ãestetickŽ technologieÒ (OÕDoherty)3 prezentace pÞispžly zna‹nùm d’lem k vytvoÞen’ propasti mezi umžleckùm svžtem a äirä’ veÞejnost’. ãHermeticky uzavÞenŽÒ prostory galeri’, jeì jakoby svùmi sterilnž b’lùmi zdmi vymezovaly i ak‹n’ r‡dius umžleckùch po‹inó, se staly pro mnohŽ umžlce vùzvou k jejich pÞekra‹ov‡n’ (napÞ. happening, umžn’ akce, land art, process art, ecological art atd.). Snaha o novŽ propojen’ a komunikaci umžlce prostÞednictv’m tvorby s okoln’m svžtem naäla svój vùraz i v tzv. site - specific works. Dluìno podotknout, ìe analogickŽ tendence, tj. uìä’ kontakt tvórce s prostÞed’m, móìeme sledovat nejen na poli umžn’ vùtvarnŽho, ale i v oblasti sou‹asnŽho divadla a tance. UmžleckŽ d’lo ve veÞejnŽm prostoru je tedy jednou z forem vyœstžn’ tžchto tendenc’. Nen’ nad‡le do sebe uzavÞenùm autonomn’m d’lem, na kterŽm se zakl‡dalo paradigma modernistickŽ estetiky, nùbrì pokusem o pÞekra‹ov‡n’ hranice mezi izolovanost’ soudobŽho umžleckŽho vùrazu a kaìdodenn’m ìivotem. Zcela z‡mžrnž se pÞesouv‡ do novùch soci‡lnž-kulturn’ch vazeb a jeho situovanost v konkrŽtn’m prostoru a ‹ase sou‹asnž podmiËuje a spoluutv‡Þ’ jeho obsah. Setk‡v‡me se zde s novùm typem tzv. ãsitua‹n’ estetikyÒ (Foster)4, kdy v popÞed’ z‡jmu umžleckŽho sdžlen’ stoj’ pr‡vž konkrŽtn’ um’stžn’ d’la a jeho apel na div‡ka. Publikum se oväem takŽ radik‡lnž promžnilo: ne uì n‡vätžvn’k galerie, pÞich‡zej’c’ z‡mžrnž a s ur‹itùm o‹ek‡v‡n’m estetickŽho z‡ìitku, ale - podle typu d’la: n‡hodnù chodec, ‹ten‡Þ denn’ho tisku ‹i televizn’ div‡k. Z toho vyplùv‡, ìe podstatnou roli pÞi estetickŽm z‡ìitku zde hraje moment pÞekvapen’. Pr‡vž tento moment n‡m nab’z’ moìnost distance od zabžhnutùch mechanismó kultury, tak jak ji produkuje naäe spole‹nost, a n‡slednŽ uvždomžn’ si a vytrìen’ z tohoto ãkulturn’ho transuÒ, v nžmì ìijeme. Na tomto poli móìe bùt dobrùm pÞ’kladem nžkolik projektó, kterŽ z‡mžrnž vstupuj’ do tžch oblast’, kterŽ n‡ä kulturn’ trans vytv‡Þej’ a udrìuj’. Móìe to bùt veÞejnŽ vys’l‡n’ - Hlóìe, VaËkov‡, Kondo, Pavl’k: Projekt popul‡rn’ projekce na tŽma stupidita, komunikace, sex, techno, koncentrace, sen, ä’lenstv’, ‹i projekt GRA KOM Cihl‡ÞovŽ, Û‡dovŽ a VargovŽ, jeì chtžj’ bùt jakùmisi pÞ’mùmi vstupy do informa‹n’ho toku. Stejnž tak dobÞe to mohou bùt ìenskŽ ‹asopisy - Kole‹kov‡: fotografickù cyklus v Elle, denn’ tisk - Sdruìen’ mal’Þó Bezhlavù jezdec. V prvn’ Þadž to je oväem veÞejnù prostor ulice, mžsta, jehoì se, zd‡ se, zcela zmocnila naäe komer‹n’ spole‹nost natolik, ìe se kaìdodennž nevyhnutelnž pohybujeme v jakŽmsi vizu‡ln’m chaosu œto‹ivùch sdžlen’ a apeló. Pokud umžlec vstoup’ do tohoto chaosu, nemóìe uì vytv‡Þet nez‡vislŽ estetickŽ objekty, ale sp’äe jakŽsi aktivn’ interference do jiì existuj’c’ho kontextu a bere tak na sebe roli manipul‡tora znakó samotnŽho systŽmu. Zde je tÞeba jmenovat pÞedevä’m Kinterovy nepotÞebnŽ spotÞebi‹e ve vùloh‡ch obchodn’ch domó a ironicky subversivn’ reklamy KotzmannovŽ, Polcara a Mikul‡ät’ka. Podobnž jako se mžn’ role umžlce, mžn’ se i role div‡ka: nam’sto kontemplace umžleckŽho d’la je od nžj poìadov‡no jeho aktivn’ ‹ten’. D’ky tomu se prózkum obsahó ãveÞejnostÒ a ãprostorÒ st‡v‡ oboustrannùm dobrodruìstv’m umžlce a div‡ka a jejich bezprostÞedn’m dialogem v prostoru znovuobjevenŽm pro komunikaci. UmžleckŽ d’lo ve veÞejnŽm prostoru je tedy svou podstatou nevyhnutelnž silnž kontextu‡ln’, je jakousi otevÞenou strukturou, jej’ì obsah je jak vytv‡Þen tak ‹ten teprve na z‡kladž vztahu: umžleckŽ d’lo - situovanost - div‡k. Nav‡z‡n’ dialogu umžlce s okoln’m prostÞed’m a svžtem je tak z‡roveË i pÞizn‡n’m jejich ur‹uj’c’ho vùznamu pro n‡ä ìivot, kterù tu neexistuje jako odizolovan‡ entita, nùbrì formuje se teprve na z‡kladž vztahu a interakce ‹lovžka s prostÞed’m. Podobnž i vùznam tu neexistuje nez‡visle s‡m o sobž, ale to, co ho ‹in’ vùznamem je teprve utv‡Þej’c’ a promžËuj’c’ se vztah. Teprve vztah je vùznam. UmžleckŽ d’lo je vztahem, je t’m, co umžlec džl‡ s druhùmi. KateÞina Pavl’‹kov‡ koordin‡torka programó SCSU - Praha Pozn‡mky:
|