ãPublic artÒ je anglickù vùraz uì’vanù v z‡padn’ kultuÞe od äedes‡tùch let pro umžn’ vznikaj’c’ mimo vùstavn’ s’nž, galerie a muzea, pro umžn’, kterŽ hled‡ novŽ prostory, aby mohlo nav‡zat bezprostÞednžjä’ dialog s veÞejnost’, kterŽ se snaì’ vymanit z exkluzivn’ izolace, do n’ì se dostalo v próbžhu svŽ emancipace. Obsahuje pocit absence hl’da‹ó v galeri’ch a muze’ch, stÞeì’c’ch pohyby n‡vätžvn’ka, pÞipravenùch zas‡hnout v pÞ’padž, ìe by se chtžl vystavenŽho d’la dotknout. Spojen’ ãpublicÒ - veÞejnù a ãartÒ - umžn’ lze ch‡pat tradi‹nž v r‡mci zaìitùch pÞedstav upevnžnùch pÞedevä’m v próbžhu 19. stol. - umžleckŽ d’lo jako hmotnù artefakt ve formž obrazu, sochy, grafiky atd. v kontextu veÞejnŽho prostoru vymezenŽho architekturou, aé uì interiŽrem nebo exteriŽrem. Zaìitou formu ãveÞejnŽho umžn’Ò pak pÞedstavuje pomn’k na n‡mžst’. VùtvarnŽ umžn’ a architektura v minulùch stolet’ch velmi œzce spolupracovaly. TŽto symbi—ze zasadil jednu ze z‡sadn’ch ran funkcionalismus a jeho hlavn’ inici‡tor Adolf Loos. Architektura se oprostila od dekoru, ornamentu, zdobnosti a zaloìila s’lu svŽho vùrazu na funkci a ‹istotž tvaró. Na druhŽ stranž pak umžn’ s n‡stupem kubismu za‹alo Þeäit vlastn’ problŽmy, na architektuÞe nez‡vislŽ.

Emancipovalo se nejen od akademismu ale i od podÞ’zenosti architektuÞe. Vlastnž zde vyvrcholil dlouhodobù proces osvobozov‡n’ vùtvarnŽho umžn’ od architektury, kterù zapo‹al jiì v obdob’ gotiky (vznik z‡vžsnŽho obrazu). S koncem obdob’ velkùch slohó v’cemŽnž skon‹ila i vz‡jemn‡ œzk‡ spolupr‡ce. VùtvarnŽ umžn’ opustilo chr‡my a pal‡ce, zÞeklo se tradi‹n’ho veÞejnŽho prostoru a ke svŽ prezentaci muselo naj’t prostory novŽ. VytvoÞilo si vlastn’ s‡ly: pÞesunulo se do vùstavn’ch s’n’. Tak zmizelo z o‹’ n‡hodnùch chodcó, pÞestalo bùt veÞejnùm ve smyslu bezprostÞedn’ho setk‡n’ na veÞejnŽm urb‡nn’m prostoru. Uzamklo se do vùlu‹nosti, kterou dnes demonstruje fakt, ìe jen 2-4 procenta populace navätžvuje vùstavy a galerie. Prohloubila se propast nepochopen’ mezi umžn’m a veÞejnost’.

PÞesto väak architektura nad‡le vytv‡Þ’ jednu z hlavn’ch domŽn veÞejnŽho prostoru, ke kterŽ se umžn’ dnes vrac’ (Drahotov‡, Gebauer, Klouzov‡, Kopaczewski, Benish, Matasov‡, Trabura, Zinke, èalskù, ‰ernù, Kot’k).

Jak pojem ãumžn’Ò tak pojem ãveÞejnùÒ väak v posledn’ dobž zna‹nž rozä’Þily svój rozsah. Autentickù prostor vùtvarnŽho umžn’ dnes pÞesahuje hranice danŽ fyzik‡ln’m pojmem s jeho tÞemi tradi‹n’mi dimenzemi. Umžn’ expanduje do nezn‡mùch oblast’ a st‡v‡ se ‹’m d‡l t’m nez‡vislejä’ na hmotž a prostorovŽ extenzi. Zrovna tak veÞejnŽ a soukromŽ jiì nelze oddžlit jasnou ‹arou. Hranice se st‡vaj’ pomyslnùmi a st‡le abstraktnžjä’mi. Tento trend urychluje stoupaj’c’ vyuì’v‡n’ novùch mŽdi’, kter‡ odkrùvaj’ nov‡ pole moìnost’, vytv‡Þej’ novou realitu (Gabriel, Skryt‡ tvór‹’ jednotka, Silver, Hlóìe, Kondo, Pavl’k, VaËkov‡, Cihl‡Þov‡, Vargov‡, Û‡dov‡).

MŽdia jsou pro umžn’ neodolatelnùm l‡kadlem stejnž tak jako pro reklamu. Svžt reklamy a svžt umžn’ se ‹asto pÞ’mo ‹i nepÞ’mo dotùkaj’, ‹asto dokonce prol’naj’. NžkterŽ reklamy vyuì’vaj’ umžn’ ke svùm c’lóm a povyäuj’ tak reklamu na jakousi novou formu ãuìitŽho umžn’Ò. Reklamž se daÞ’ to, co umžn’ st‡le v’ce unik‡, totiì komunikovat s lidmi a to dokonce i proti jejich vóli. Zd‡ se, ìe reklama dobyla veäkerù veÞejnù prostor a balancuje na hranici soukromŽho. Vyv’j’ se s pÞ’zna‹nou vynalŽzavost’. M‡ svŽ zast‡nce a odpórce, ale kaìdop‡dnž bud’ ohlas, podnžcuje k diskusi a moìn‡ i k œvaze. PÞesto, ìe s umžn’m spolupracuje, poskytuje mu jakùsi prostor, m‡ takŽ svój pod’l na jeho st‡le vžtä’m zatla‹ov‡n’ do izolace, neboé z tohoto frekventovanŽho prostoru vytla‹uje spiritualitu. V sou‹asnŽ dobž jsme svždky oboustrannŽho ovlivËov‡n’, jak reklamy umžn’m - ãumžleckŽÒ reklamy maj’c’ podobu kr‡tkùch filmó, klipó, obrazó, vyuì’vaj’c’ bohatŽ umžleckŽ invence, tak umžn’ reklamou - umžn’ na reklamu reaguje jako na vùznamnou oblast, kter‡ vùraznž formuluje tv‡Þ sou‹asnŽho svžta a zpósob lidskŽho myälen’. Naäe vùstava pÞedstavuje projekty, kterŽ vyuì’vaj’ reklamn’ch forem, aväak jejich obsah je v podstatž antireklamn’. Tyto ãantireklamyÒ demonstruj’ str‡nky a vùznamy reklamy, kterŽ zóst‡vaj’ jinak nevyslovenŽ a latentn’ (Mikul‡ät’k, Kuneä). Tou nejmarkantnžjä’ je absurdita konzumn’ho zpósobu ìivota, kterù je pÞ’mùm dósledkem reklamy (Kotzmannov‡, Polcar, Kintera). Dialog mezi reklamou a umžn’m podporuje dalä’ spole‹nù prostÞedek, kterù je obžma vlastn’ - je j’m provokace. NicmŽnž reklama i umžn’ po n’ sahaj’ z dóvodó v podstatž protichódnùch. Reklama provokuje nej‹astžji ke konzumu. Provokace je jedn’m z jej’ch z‡kladn’ch sluìebn’kó, snaì’ se upoutat a vyvolat u veÞejnosti patÞi‹nou odezvu. To se j’ do zna‹nŽ m’ry daÞ’, ale sou‹asnž s probuzen’m vyvol‡v‡ ve svùch konzumentech otupžlost. Umžn’ pak po provokaci ‹asto sah‡, aby probouzelo pr‡vž z tŽto œ‹elovŽ otupžlosti, upozornilo na jinŽ moìnosti, uvedlo zn‡mŽ vžci do novùch vztahó a kontextó (Kole‹kov‡, Sado, Sdruìen’ mal’Þó Bezhlav’ jezdec, Kafka, Doleìal, Jirouäek).

Dalä’ oblast’, se kterou umžn’ nav‡zalo œzkù vztah je svžt vždy. Za‹al se vyv’jet pÞedevä’m v 19. stolet’, kdy vždeckŽ poznatky byly rychle umžlci adoptov‡ny a projevily se v novùch technickùch moìnostech (fotografie, film, optika) i v rozäiÞov‡n’ duchovn’ho obzoru (psychoanalùza). Dnes se jejich vliv uplatËuje nejen v reflexi ur‹itùch poznatkó v obsahovŽ (Mikul‡ät’k) ‹i form‡ln’ (Silver) str‡nce umžleckŽho d’la, ale i v pÞ’mŽm vyuì’v‡n’ vždeckùch metod na poli umžn’. Psychologie nab’dla umžn’ svŽ postupy a zrodila arteterapii. Dnes jsme svždky, jak umžn’ naopak vyuì’v‡ vždeckùch metod pro svŽ vlastn’ c’le. S jejich pomoc’ hled‡ cestu z izolace zpžt k veÞejnosti. Inspiruje se pedagogikou (Dopitov‡), sociologi’ (Kot’k, Turi‹, Topi‹), psychologi’ (Broìka, Koì’äek). Umžn’ uì’v‡ róznŽ veÞejnŽ aktivity aby nalezlo zase cestu k veÞejnosti.