Public Art Project

Situace u n‡s

Opravdu se zd‡, ìe v ‹eskŽm kontextu m‡ vùtvarnŽ umžn’ ponžkud odliänŽ postaven’ ve spektru spole‹enskŽho ìivota, neì v zem’ch z‡padn’ Evropy a ve svžtž vóbec. Snad st‡lo aì pÞ’liä bl’zko vzniku modern’ho ‹eskŽho n‡roda, snad bylo aì pÞ’liä ch‡p‡no jako politikum a moìn‡ aì pÞ’liä ‹asto pom‡halo pÞeì’t ve chv’l’ch nejtžìä’ch, st‡vaj’c se svobodou v nesvobodž. ãOfici‡ln’Ò a z‡roveË hluboce existenci‡ln’, sebevymezovac’ r‡z ‹eskŽ kultury m‡ za n‡sledek ur‹itou monoliti‹nost zdejä’ umžleckŽ scŽny, kter‡ je vnitÞnž bohatž diferencovan‡, aväak z‡roveË jaksi zahledžn‡ do sebe a ostraìit‡ k prónikóm okoln’ho svžta do svŽho h‡jemstv’. Takovù charakter umžleckŽ pospolitosti je d‡n t’m, ìe vžtäina ‹eskùch autoró (zn‡mùch i pr‡vž nastupuj’c’ch) zóst‡v‡ v osobn’ rovinž v podstatž na pozic’ch modernisticky ch‡panŽho lÕart pour lÕartismu. PÞitom term’n umžn’ pro umžn’ zde neuì’v‡m nikterak hanlivž, nùbrì jako pÞ’mžr k celŽ Þadž kvalitn’ch umžleckùch vùkonó pohybuj’c’ch se na teritoriu vùtvarnŽho, obecnž kulturn’ho ‹i filosofickŽho zkoum‡n’ róznùch problŽmó, vìdy väak uzavÞenùch do jistŽho druhu osobn’ klauzury.

V umžn’ u n‡s tedy bezesporu st‡le silnž dominuje romantizuj’c’ pÞ’stup k tvorbž. Jednotliv’ tvórci se vymezuj’ oproti univerzu, pÞ’rodž, experimentuj’ v oblasti pÞ’stupu k umžn’ i ve vyuì’v‡n’ vyjadÞovac’ch prostÞedkó, popisuj’, provokuj’ atd. Jenom nemnoz’ se väak zabùvaj’ ot‡zkami konkrŽtnž souvisej’c’mi se stavem spole‹nosti, jenom nemnoz’ pouì’vaj’ vùtvarnŽ umžn’ jako jazyk, s jehoì pomoc’ jasnž artikuluj’ ur‹itŽ soci‡ln’ problŽmy. Ûe‹eno slovy JindÞicha ChalupeckŽho: ãForma, vùtvarn‡ struktura nen’ tady (v ‰ech‡ch - pozn. autora) prostÞedkem, jak Þ’ci nžjakù pÞedem zamùälenù obsah, nùbrì zpósobem, jak sama tato struktura ukazuje k nžjakŽmu dóleìitŽmu vùznamu, ke kterŽmu se jinak ‹lovžk nemóìe pÞibl’ìit.Ò. 1 Opom’jen’ obsahovosti a soci‡ln’ho kontextu se opakovanž projevilo na velkùch ãprogramovùchÒ vùstav‡ch vžnovanùch sou‹asnŽ tvorbž, kterŽ probžhly od roku 1990 a tento jev potvrdily i vùsledky róznùch setk‡n’ odbornŽ kritiky.

Osobn’ mytologie a n‡vrat malby V tematickùch okruz’ch dominovaly nejprve osobn’ mytologie (jako bezprostÞedn’ reakce na uvolnžn’ ve spole‹nosti). Jejich reprezentativn’m vyj‡dÞen’m se v roce 1992 stal vùstavn’ projekt nazvanù ãMezi Ezopem a Maugl’mÒ (Galerie V. áp‡ly, Praha). V katalogovŽm textu se spolukur‡torka vùstavy Milena Slavick‡ pÞihl‡sila k romantickŽ tradici a jej’ sou‹asnou podobu definovala jako ã... novž vznikaj’c’ individualismus, kterù nem‡ ambici protestovat, bojovat, revoltovat proti objektivn’mu svžtu, aé jiì za nžj dosad’me spole‹enskù systŽm, nespravedlivŽ pomžry, vkus, mor‡lku ..., ale z‡roveË se nem’n’ s t’mto objektivn’m svžtem ztotoìnit. Je to jak‡si nekolektivn’, neveÞejn‡, intimnž diverzn’ ‹innost.Ò. 2 Pozdžji se do popÞed’ prosadily problŽmy spojenŽ s renesanc’ malby nebo novou abstrakc’. (Ot‡zkou zóst‡v‡, do jakŽ m’ry bylo znovuobjeven’ tžchto tematickùch a vùrazovùch okruhó v ‹eskŽm prostÞed’ spojeno s nžkdy aì œpornou snahou nav‡zat kontakt s ur‹itùmi exkluzivn’mi proudy sou‹asnŽho svžtovŽho kontextu.) V souhrnu tyto n‡zorovŽ posuny zachytila rozs‡hl‡ diskuze v r‡mci sympozia ãPodoba a smysl malby v sou‹asnŽm umžn’Ò na praìskŽ Akademii vùtvarnùch umžn’ v roce 1994. Tehdejä’ rektor AVU Milan Kn’ì‡k ve svŽm pÞ’spžvku uvedl: ãV celŽ vlnž tzv. novŽ malby je v’c konceptu, protestu a ilustrace neì malby samŽ. Proto se sou‹asn‡ malba vrac’ (a chce vracet) k jakŽsi norm‡lnosti. ...Opžt chceme uvaìovat i obraz, kterù je jen obrazem a nem‡ (a nechce m’t) nic nav’c.Ò 3

Ur‹itŽho soci‡ln’ho pÞesahu umžleckŽho sdžlen’ si ‹‡ste‹nž vä’maly pouze vùro‹n’ vùstavy organizovanŽ Sorosovùm centrem sou‹asnŽho umžn’ v Praze, a to jistž v souladu s myälenkou otevÞenŽ spole‹nosti, na jej’mì z‡kladž jsou tato centra ve stÞedn’ a vùchodn’ Evropž vybudov‡na. Prvn’ takovù projekt se konal v roce 1993 a zabùval se tŽmatem krajiny, aväak i v nžm se uplatnil pÞev‡ìnž romantickù pohled na danou problematiku. Zcela byly opomenuty napÞ’klad fenomŽn industri‡ln’ krajiny, kter‡ je v ‹eskŽm prostÞed’ tak bolestnž pÞ’tomn‡ nebo ot‡zka tzv. mžstskŽ krajiny. Druh‡ vùstava probžhla v roce 1995 a vžnovala se próniku technickùch mŽdi’ (video, po‹’ta‹e, virtu‡ln’ realita atd.) do ìivota spole‹nosti a do umžleckŽ tvorby. V r‡mci tÞet’ho vùro‹n’ho projektu podpoÞilo Sorosovo centrum sou‹asnŽho umžn’ v roce 1996 II. bien‡le mladùch ãZvonÒ a teprve ‹tvrt‡ vùstava, jej’mì tŽmatem je uplatnžn’ umžleckŽho d’la ve veÞejnŽm prostoru, poprvŽ opravdu dóslednž nastoluje ot‡zku vztahu umžn’ a spole‹enskŽho kontextu. Je väak nutnŽ dodat, ìe podstatn‡ ‹‡st pÞihl‡äenùch projektó pracuje s t’mto zad‡n’m naprosto tradi‹n’m zpósobem a pÞedpokl‡d‡ realizaci nžkdy vtipnùch, nžkdy ìhavž modern’ch a nžkdy dokonce vysoce historizuj’c’ch objektó ‹i soch v dojemnŽ symbi—ze s danùm prostorem.

Do jistŽ m’ry pÞekvapen’m se tak v roce 1995 stala vùstava ãZkuäebn’ provozÒ v Galerii M‡nes v Praze, kde pÞedevä’m mlad’ autoÞi (vžtäinou jeätž studenti umžleckùch äkol) pÞedstavili celou Þadu soci‡lnž motivovanùch realizac’ (JiÞ’ ‰ernickù, Pavel KopÞiva, Pavel áuba, Kriätof Kintera, Zdena Kole‹kov‡, Petr Lys‡‹ek, JiÞ’ Suróvka, átžp‡nka áimlov‡), a to pÞes póvodn’ z‡mžr kur‡toró vùstavy (Jana áev‹’kov‡, Vladim’r Skrepl). Uk‡zalo se, ìe jsou i v ‹eskŽm umžn’ ìivŽ tendence smžÞuj’c’ ke komunikaci s mimoumžleckùm kontextem, tendence vä’maj’c’ si problŽmó ekologickùch, politickùch, spole‹enskùch, rasovùch atd. V œvodn’m textu vùstavy se o tomto faktu zm’nil takŽ Marek Pokornù, kdyì napsal: ãPodobu projektu Zkuäebn’ provoz, jenì se v kontextu ‹eskŽ vizu‡ln’ kultury jev’ jako precizn’, bezpÞedsude‹nŽ a bezprecedentn’ ohled‡n’ toho, co se džje (a co nelze vn’mat jenom jako umžn’), mimo jinŽ ur‹ovala pr‡vž sŽmantick‡ sebereflexe nejmladä’ ‹eskŽ vùtvarnŽ scŽny posledn’ch deseti let.Ò 4

Centrum a periferie

V souvislosti s touto vùstavou se projevil jeätž jeden citlivù moment pÞ’tomnù v sou‹asnŽm ‹eskŽm umžn’, a to vztah periferie a centra, neboli Prahy a venkova. Z naäeho pohledu je pÞedevä’m dóleìitŽ, ìe umžn’ na okraji, v syrovùch a industri‡ln’ch aglomerac’ch (Ostravsko, severn’ ‰echy), m‡ komunikativnžjä’ r‡z, neì v elit‡ÞskŽ atmosfŽÞe vznikaj’c’ tvorba praìsk‡. Toto periferijn’ umžn’ zostÞenž vn’m‡ touhu ‹lovžka po kr‡se, z‡roveË ale do sebe vstÞeb‡v‡ odosobnžnù charakter prómyslovŽ krajiny s jej’m nebezpe‹’m v oblasti ekologickŽ i soci‡ln’. Hled‡ tedy novù, aktualizovanù jazyk prostoupenù paradoxy, kterŽ s sebou pÞin‡ä’ ìivot ve zmiËovanùch oblastech. Tento jazyk pÞirozenž vyuì’v‡ vizu‡ln’ symboly, rózn‡, nezÞ’dka technick‡ mŽdia, ale pÞedevä’m se v nžm objevuj’ takŽ konkrŽtn’ okruhy ot‡zek (pÞ’tomnost n‡sil’, boom drogovŽ z‡vislosti, prózkum okrajovùch vrstev spole‹nosti, feminismus, moc mŽdi’ a samozÞejmž problematika ekologie). Specifickù pÞ’stup snad nejvùraznžjä’ch pÞedstaviteló tohoto ãindustri‡ln’hoÒ proudu, JiÞ’ho ‰ernickŽho a Pavla KopÞivy, postihl teoretik Ludv’k Hlav‡‹ek v recenzi jejich vùstavy v Klatovech: ãZd‡ se, ìe jak priv‡tn’ citlivost, tak soci‡ln’ z‡jem, kterŽ móìeme pozorovat v umžleckùch d’lech skupiny mladùch umžlcó tzv. œsteckŽ oblasti, je jistou formou odezvy na neblahù stav pÞ’rody i lidskŽ spole‹nosti v tomto prómyslovŽm kraji. JiÞ’ ‰ernickù a Pavel KopÞiva jsou dnes uì sou‹‡st’ kontextu n‡rodn’ho, ba dokonce i mezin‡rodn’ho umžn’, ale svój póvod v prómyslovŽ oblasti severn’ch ‰ech nezapÞou.Ò 5

VùtvarnŽ vyj‡dÞen’ tak dost‡v‡ mimoumžleckù obsah, coì je vn’m‡no jako ur‹itŽ n—vum, ale ve skute‹nosti jde pouze o n‡vrat k jeho d‡vnŽmu pÞedur‹en’. PÞi pohledu na džjiny umžleckùch forem je totiì patrnŽ, ìe byly vìdy œzce spojeny se ìivotem spole‹nosti. T’mto tvrzen’m nen’ ani nemóìe bùt zpochybËov‡na individualita konkrŽtn’ch tvórcó - umžn’ by bez n’ nemohlo existovat, z‡roveË ale je dóraznž poukazov‡no na jeho reflektivn’ povahu. V eseji nazvanŽm Krize kultury (1954) p’äe Hannah Arendtov‡ o vztahu veÞejnŽho ìivota a umžn’: ãÛe‹eno obecnž, kultura je znamen’m toho, ìe veÞejn‡ sfŽra, kterou politicky zajiäéuj’ lidŽ ‹inu, nab’z’ svój prostor, aby se v nžm pÞedv‡džly i ty vžci, jejichì podstatou je m’t vzhled a bùt kr‡snŽ. Jinùmi slovy, kultura nazna‹uje, ìe umžn’ a politika, bez ohledu na vz‡jemnŽ spory a napžt’, jsou propojeny, dokonce na sobž navz‡jem z‡visej’.Ò 6 Autorka upozorËuje na jedine‹nou schopnost umžn’ bùt uvnitÞ spole‹nosti, proì’vat jej’ kaìdodennost a z‡roveË vùtv‡Þet podm’nky pro vytrìen’ z proudu prakticky orientovanŽho ìivota.

Vùvoj ve svžtž po roce 1945 Pr‡vž tyto momenty vùraznž ovlivnily umžleckou tvorbu po II. svžtovŽ v‡lce. Ta tehdy smžÞovala k st‡le s’l’c’mu vymezov‡n’ se umžlce vó‹i äirä’mu kontextu. Po vypr‡zdnžn’ existenci‡ln’ho informeln’ho gesta, kterŽ reagovalo na pov‡le‹nou krizi ust‡lenùch hodnot, se vyj‡dÞen’m tohoto pohybu stal v pades‡tùch letech americkù pop art ‹i evropskŽ hnut’ Novùch realistó. Oba proudy konfrontovaly sfŽru umžn’ s neust‡le se rozp’naj’c’mi oblastmi masovŽ produkce a pop kultury. Tato sr‡ìka väak nebyla samoœ‹eln‡, neboé se snaìila znejistit div‡ka, zpochybnit pohodlnŽ pÞij’m‡n’ produktó, pÞesnž pojmenovat nebezpe‹’ extenzivn’ spotÞeby, a to prostÞednictv’m anti-obrazó, ikon prómyslovùch pÞedmžtó ‹i medi‡ln’ch idoló. Jinak reagovali na ohroìen’ spole‹nosti vzróstaj’c’ popt‡vkou po nekontrolovanŽ spotÞebž ‹ehokoliv autoÞi spojen’ s tradic’ konceptu‡ln’ho umžn’. Jejich tvorba si vä’m‡ ot‡zky vztahó mezi umžleckùm produktem a trhem umžn’ stejnž, jako problematiku pÞirozenŽho byt’ ‹lovžka ve svžtž. Nejd‡le v tomto smžru doäli nžkteÞ’ pÞedstavitelŽ ak‹n’ho umžn’ a land artu (Chris Burden, Hans Haacke, Mike Parr, Richard Long, Daniel Buren atd), jejichì d’lo ãje ... ve svŽm dósledku politickou ud‡lost’, a to i kdyì se vžnuje vžcem, jeì s politikou zd‡nlivž nemaj’ co džlat.Ò (Suzi Gablik). 7; *)

Nespornùm vyvrcholen’m snahy po rozruäen’ hranice mezi ìivotem a umžn’m väak jsou n‡zory a aktivity ‹lenó mezin‡rodn’ skupiny Fluxus, ‹innŽ v äedes‡tùch a sedmdes‡tùch letech. PÞedevä’m Nžmec Joseph Beuys, jedna z nejdóleìitžjä’ch osobnost’ hnut’, se postupnž propracoval ke komplexn’mu postoji, ve kterŽm se snoub’ nespornù vùtvarnù cit pro kompozici a materi‡l se zvl‡ätn’m talentem naslouchat proudu nevždom’ a takŽ se schopnost’ naruäovat skrze umžn’ stati‹nost.

Odraz sekularizace spole‹nosti v umžn’

Charakter tŽto spole‹nosti je poznamen‡n prohlubuj’c’ se globalizac’ svžta (zde se objevuje pojem glob‡ln’ vesnice) a sou‹asnž postupuj’c’ sekularizac’ a atomizac’ jednotlivùch vrstev, coì se samozÞejmž odr‡ì’ i v umžleckŽ tvorbž. Soci‡ln’ skladba je ur‹ov‡na pÞedevä’m ekonomickou, rasovou a sexu‡ln’ odliänost’, pÞi‹emì nejpregnantnžji se tato rozróznžnost prosazuje v multikulturn’m prostÞed’ severoamerickŽho kontinentu a ‹‡sti Evropy. Dósledkem prolnut’ tradi‹n’ch etnickùch a kulturn’ch komunit je dramatick‡ zmžna po dlouhou dobu uzavÞenŽho z‡padn’ho modelu umžleckŽ tvorby. I kdyì se podnžty z jinùch kulturn’ch oblast’ dotùkaly evropskŽho umžn’ vìdy, omezovaly se pÞednž na form‡ln’ str‡nku umžleckŽho vyj‡dÞen’. Nyn’ doch‡z’ k podstatnŽmu rozä’Þen’ myälenkovùch modeló uvnitÞ umžn’, a takŽ k novŽmu definov‡n’ jeho postaven’ v r‡mci kaìdodenn’ho ìivota. Jedn’m z dóvodó tŽto transformace je bezesporu vžtä’ otevÞenost etnik s mimoevropskùmi koÞeny, jejich jeätž neotupenŽ spojen’ s oblastmi pÞirozenŽho svžta, respekt pÞed bohatstv’m mùtó a v neposledn’ Þadž fakt, ìe tvór‹’ akt je pro nž st‡le sou‹‡st’ nžjakŽho äirä’ho r‡mce. Umžn’ vych‡zej’c’ z tžchto spole‹enstv’ je napoÞ‡d ud‡lost’ zabydlov‡n’ se ve svžtž prostÞednictv’m inicia‹n’ho ritu‡lu. PorozhlŽdneme-li se tedy napÞ’klad po sou‹asnŽ umžleckŽ scŽnž v Severn’ Americe, móìeme vysledovat Þadu róznž orientovanùch socio-kulturn’ch proudó (afro-americkù, latinsko-americkù, póvodn’ch n‡rodó Ameriky, asijsko-americkù atd.).

Ponžkud odliän‡ situace je patrn‡ u umžleckùch projevó, kterŽ jsou œzce propojeny se z‡jmovùmi skupinami obyvatel. Tyto sekularizovanŽ society se vymezuj’ proti zni‹uj’c’mu proudu spotÞebn’, masovŽ spole‹nosti, aby upozornily na svou specifi‹nost a dokonce nezÞ’dka vyuì’vaj’ umžn’ jako n‡tlakovŽho prostÞedku v r‡mci politickŽho boje. Jedn‡ se pÞedevä’m o skupiny ur‹ovanŽ sexu‡ln’ orientac’ (feministky, homosexu‡lovŽ, lesby) nebo konkrŽtn’mi problŽmy, o jejichì vyÞeäen’ usiluj’ (postiìen’ nemoc’ AIDS, ekologi‹t’ aktivistŽ atd.). DlouhodobŽ c’le tžchto spole‹enstv’ se tŽmžÞ vùhradnž nalŽzaj’ mimo kulturn’ kontext, nezÞ’dka oväem jejich aktivity vùraznž spoluur‹uj’ takŽ pohyby v umžleckùch oblastech. CharakteristickŽ je z tohoto pohledu pÞedevä’m hnut’ feministek, kterŽ bylo v oblasti umžleckŽ tvorby od za‹‡tku sedmdes‡tùch let nespornùm katalyz‡torem zmžn v tematickŽm zamžÞen’. V oblasti konceptu napÞ’klad ìeny - umžlkynž ovlivnily pÞesun pozornosti z ot‡zek estetickùch na problŽmy spole‹enskŽ, pro nž ã...umžleckŽ d’lo jiì nebylo to ozna‹ovanŽ (signifiŽ) a œkolem kritika nebylo ani tak prozkoum‡vat jeho estetickù œ‹inek jako sp’äe je dekonstruovat a posoudit jeho œ‹inek na kontext, kterù je obklopovalÒ (Edward Lucie - Smith).8 Na tomto novŽm definov‡n’ vùtvarnŽho d’la se mimo jinŽ pod’lely Mary Kelly, Hannah Wilke, Barbara Kruger, Louise Bourgeois, Cindy Sherman, Lorna Simpson atd.

Kulturn’ centra V obou pÞ’padech (etnickùch i z‡jmovùch) sehr‡vaj’ rozhoduj’c’ roli pÞi konstituov‡n’ jednotlivùch spole‹enstv’ kulturn’ centra budovan‡ jako otevÞenŽ prostory pro umžleckou i mimoumžleckou komunikaci. Ta jsou ‹asto zakl‡d‡na na periferi’ch a pod’lej’ se na jejich revitalizaci. Centra produkuj’ umžleckŽ aktivity róznŽho zamžÞen’ (vùtvarn‡ tvorba, performance, hudba, tanec, film, literatura atd.), ale takŽ projekty orientovanŽ na kulturn’, soci‡ln’ a vzdžl‡vac’ ‹innosti. Struktura a finan‹n’ zabezpe‹en’ tžchto stÞedisek dovoluj’ plynulŽ genera‹n’ vùmžny a dlouhodobž garantuj’ z‡kladn’ œroveË provozovanùch programó. Jejich rozvoj v sedmdes‡tùch a osmdes‡tùch letech byl umoìnžn rozs‡hlou podporou z róznùch zdrojó (feder‡ln’, st‡tn’, m’stn’ ‹i nada‹n’ grantovŽ projekty) a pod’lel se na ‹‡ste‹nŽm osvobozen’ individu‡ln’ch tvór‹’ch postojó od tlaku trhu s umžn’m.*

Reflexe soci‡ln’ch pohybó v umžn’ je v ‹eskŽm prostÞed’ st‡le ponžkud problematick‡, a to z dóvodu jistŽho historicky opodstatnžnŽho ostychu pÞed t’mto zpósobem myälen’, ale takŽ vzhledem k zat’m nedostate‹nŽmu rozvoji ob‹anskŽ spole‹nosti. Zd‡ se väak, ìe se pozvolna za‹’naj’ objevovat autoÞi i vùstavn’ projekty, jeì se v oblasti tematickŽ spole‹enskùm kontextem zabùvaj’. Pomalu takŽ nazr‡v‡ ‹as k zakl‡d‡n’ nez‡vislùch, nest‡tn’ch a nonprofitn’ch umžleckùch center. Soci‡ln’m z‡zem’m prostoupenŽ aktivity individu‡ln’ch tvórcó i kulturn’ch instituc’ by mžly pÞedstavovat jeden z nejdóleìitžjä’ch krokó pÞi pÞekon‡v‡n’ citelnŽho odcizen’ mezi div‡kem a umžn’m. Mžly by nab’zet äirä’ moìnosti neì je ãpouh‡Ò n‡vätžva vùstavy, koncertu, filmovŽho ‹i divadeln’ho pÞedstaven’. Jejich œkolem bude konstituovat ostróvky vz‡jemnŽho porozumžn’ v moÞi spotÞebn’, medi‡ln’ a na œspžch zamžÞenŽ spole‹nosti.

Michal Kole‹ek
vysokoäkolskù pedagog a kur‡tor Galerie E.
Filly, òst’ nad Labem

Pozn‡mky:

Chalupeckù, JindÞich: ãNovŽ umžn’ v ‰ech‡chÒ. Nakladatelstv’ H + H, Jino‹any, 1994, str. 148

Slavick‡, Milena: ãMezi Ezopem a Maugl’mÒ. In: katalog vùstavy Mezi Ezopem a Maugl’m, Praha, 1992, str. 6.

Kn’ì‡k, Milan: ãL’beznŽ traumaÒ. In: sborn’k sympozia Podoba a smysl malby v sou‹asnŽm umžn’, AVU, Praha, 1994, str. 27.

Pokornù, Marek: ãTropismyÒ. In: katalog vùstavy Zkuäebn’ provoz, Praha, 1995, str. 32.

Hlav‡‹ek, Ludv’k: ãPoskvrnžn‡ zemÒ. AteliŽr, 15. 5. 1997, ro‹n’k 10, ‹’slo 10, str. 5.

Arendtov‡, Hannah: ãKrize kulturyÒ. Mlad‡ fronta, Praha, 1994 (pÞeklad Martin Palouä), str. 143.

Gablik, Suzi: ãSelhala moderna?Ò. Votobia, Olomouc, 1995 (pÞeklad Blumfeld S. M.), str. 45.

Lucie-Smith, Edward: ãART TODAYÒ. Phaidon Press Limited 1995, Czech edition Nakladatelstv’ Slovart, 1996 (pÞeklad Jana Solperov‡), str. 460.