Kulturn’ zaÞ’zen’ jako veÞejnŽ prostÞed’ Porevolu‹n’ nadäen‡ vlna rehabilitace a restituc’ soukromŽho vlastnictv’, stejnž jako rehabilitace individu‡ln’ho sp’äe proti kolektivn’mu ‹i pospolitŽmu, nikoliv komplement‡rnž k nžmu, bohuìel nepÞinesla stejnou rehabilitaci ‹i restituci veÞejnŽho, na kterŽm d‡le a ne zcela bez viny ulp’v‡ pÞ’dech nž‹eho sice ì‡douc’ho, ale neuìite‹nŽho, legitimn’ho, ale z‡roveË odcizenŽho, vysoce hodnocenŽho, ale m‡lo cenžnŽho, nž‹eho prestiìn’ho, ale prakticky m‡lo pouìitelnŽho, nž‹eho obecnž prospžänŽho, ale velmi individu‡lnž uì’vanŽho. Je zÞejmŽ, ìe odliäen’ veÞejnŽho a soukromŽho m‡ vedle vlastnickŽho rozmžru (vyj‡dÞenŽho obvykle ekonomicky a pr‡vnž), kterù po dlouhodobŽm potla‹ov‡n’ aì neœmžrnž zastiËuje nejen plnost svŽho vlastn’ho obsahu (tak napÞ’klad pluralita a s n’ spjat‡ rovnopr‡vnost róznùch vlastnickùch forem nen’ zdaleka tak samozÞejm‡, stejnž jako vlastnictv’ jako pr‡vo vùraznž pÞekrùv‡ vlastnictv’ jako z‡vazek), takŽ dalä’ rozmžry, ke kterùm patÞ’ i rozmžr kulturn’. Pr‡vž v nžm jsou moìn‡ obsaìeny tradice, normy a vzory, jejichì revitalizace by nejen majetkopr‡vn’ rehabilitaci a restituci u‹inila œplnùmi a takŽ zm’rnila jak dósledky pÞeì’vaj’c’ch deformac’ tak neì‡douc’ efekt novŽ simplifikace vztahó k soukromŽmu i veÞejnŽmu. Situaci d‡le komplikuje pomžrnž n’zk‡ zpósobilost ob‹anó rozliäit róznŽ podoby veÞejnŽho majetku a diferencovat svój vztah k nim (napÞ. volnŽ kulturn’ statky, veÞejnù majetek spravovanù st‡tem, veÞejnù majetek spravovanù obc’, soukromù majetek zpÞ’stupnžnù k volnŽmu veÞejnŽmu uìit’ atp.). Tento stav je d‡le umocnžn nedostatkem pozitivn’ch vzoró nakl‡d‡n’ s tžmito veÞejnùmi statky. Specifickou podobou veÞejnŽho prostÞed’ jsou kulturn’ zaÞ’zen’ zjednoduäenž ch‡pan‡ jako œ‹elovž koncipovanŽ hmotnŽ prostÞed’ pro pósoben’ kulturn’ch instituc’, z‡jmovùch sdruìen’ i jednotlivcó. Je zÞejmŽ, ìe produkov‡n’, shromaì“ov‡n’, ochrana a animace kulturn’ch statkó ‹i animace a kultivace lidskùch potenc’ je jednou z pomžrnž vysoce formalizovanùch a institucionalizovanùch sociokulturn’ch ‹innost’, kter‡ je obvykle vykon‡v‡na pod heslem obecnŽho ‹i veÞejnŽho z‡jmu, byé by bylo sp’äe na m’stž konat ji s c’lem naplnžn’ jednoho ze z‡kladn’ch lidskùch pr‡v - pr‡va na kulturu. Je jen potžäuj’c’, ìe ve vyspžlùch demokraci’ch je obecnù ‹i veÞejnù z‡jem zÞejmou operacionalizac’ obsahu tohoto pr‡va. Specifi‹nost ‹innost’ kulturn’ch instituc’ si vynutila vznik kulturn’ch zaÞ’zen’, kter‡ maj’, nejmŽnž od konce devaten‡ctŽho stolet’, charakter veÞejnŽho prostÞed’ a to jak ve smyslu prostorovŽm, tak sociokulturn’m. Zd‡ se dokonce, ìe sociokulturn’ aspekt prostÞed’ je proì’v‡n, alespoË v sou‹asnosti, intenzivnžji neì prostorovŽ uspoÞ‡d‡n’ a technologickŽ vybaven’. Vžtäina kulturn’ch zaÞ’zen’ v uìä’m slova smyslu (aì na vùjimky, jakùmi byla napÞ’klad Þeck‡ divadla) vznikala póvodnž jako do zna‹nŽ m’ry priv‡tn’, reprezentativn’ a z‡bavn‡ prostÞed’, kter‡ se nejprve stala zdrojem n‡podoby, jen pomalu se otv’rala po‹etnžjä’mu publiku a promžËovala v centra umžleckŽ ‹i vždeckŽ pr‡ce a prezentace jejich vùsledkó. Tomu odpov’dal takŽ jejich vzhled a uspoÞ‡d‡n’ prostÞed’. D‡ se Þ’ci, ìe jejich vybaven’ bylo vùraznž nadstandardn’ a to nejen kulturn’mi statky, ale takŽ zaÞ’zen’mi a technologiemi. Kdyì se v próbžhu konce osmn‡ctŽho, ale zejmŽna v devaten‡ctŽm stolet’ formuj’ kulturn’ instituce v modern’m slova smyslu (knihovny, muzea, galerie, zoologickŽ a botanickŽ zahrady) jako veÞejnž pÞ’stupnŽ instituce, traduj’ do zna‹nŽ m’ry architektonickou a prostorovou organizaci, kter‡ pro n‡vätžvn’ky pÞedstavuje vzor hodnù n‡sledov‡n’. Tato tendence pÞeì’v‡ jeätž do poloviny dvac‡tŽho stolet’. U zrodu mnohùch kulturn’ch zaÞ’zen’ st‡ly soukromŽ osoby nebo z‡jmov‡ sdruìen’, postupnž je st‡le ‹astžji nahrazov‡n jejich ekonomickù pod’l veÞejnùmi financemi, kterŽ od dvac‡tùch let naäeho stolet’ za‹’naj’ pÞedstavovat v Evropž st‡le vùznamnžjä’ z‡ruku existence veÞejnŽho institucionalizovanŽho kulturn’ho ìivota. VeÞejnù sektor v kultuÞe, garantovanù st‡tem a obcemi, pÞej’m‡ pomžrnž plynule roli mecen‡tu osv’cenŽ nobility a jej’ preferenci ‹asto osobn’ch z‡lib nahrazuje preferenc’ jiì zm’nžnŽho veÞejnŽho z‡jmu, ch‡panŽho mnohdy œzce politicky. Budov‡n’ novùch zaÞ’zen’ je poznamen‡no zna‹nùm tradicionalismem, projevuj’c’m se reprezentativnost’, dóstojnost’, ok‡zalou serioznost’, pÞij’manou pozitivnž obdobnž orientovanou veÞejnost’. Tžìko Þ’ci, zda jiì v tŽto dobž byla ìiv‡ psychologie nadpr‡v’ daËovŽho poplatn’ka nad ob‹anem. V próbžhu dvac‡tŽho stolet’ se vnžjä’ vzhled i provoz kulturn’ch zaÞ’zen’ oproäéuje. To se projevuje tendenc’ k provozn’ œ‹elnosti s vysokou m’rou specializace nebo budov‡n’m ekonomicky œnosnùch v’ceœ‹elovùch prostor v m’stech kde specializace nen’ moìn‡. Dostupnost kulturn’ch statkó, pÞ’leìitost’ pro individu‡ln’ provozov‡n’ tvoÞivùch kulturn’ch aktivit a technologi’ pro pÞenos kulturn’ch informac’ zóst‡v‡ nad‡le omezen‡. VeÞejnŽ prostÞed’ kulturn’ instituce tak st‡le pÞedstavuje standard. Proto se takŽ kulturn’ instituce tžä’ zna‹nŽ pÞ’zni veÞejnosti a nemus’ se o n‡vätžvn’ky pÞ’liä uch‡zet. Vùvoj komunika‹n’ch technologi’, rychlù vzestup vybaven’ dom‡cnost’ a promžna ìivotn’ho stylu väak v druhŽ polovinž dvac‡tŽho stolet’ stav’ prostÞed’ kulturn’ch zaÞ’zen’ do novŽho postaven’. Po‹etnŽ skupiny tradi‹n’ch n‡vätžvn’kó jsou vybaveny srovnatelnùmi, ‹asto podnžtnžjä’mi kulturn’mi statky a technologiemi pro jejich transfer ‹i reprodukci. TakŽ jejich intimn’ dom‡c’ prostÞed’ v Þadž parametró pÞevyäuje standard kulturn’ch zaÞ’zen’. Ekonomick‡ nedostate‹nost veÞejnùch rozpo‹tó d‡le st’r‡ st‡vaj’c’ rozd’ly. Tak vùhodami kulturn’ch zaÞ’zen’ zóst‡vaj’ mimoÞ‡dnù rozsah a rozmanitost nab’zenùch kulturn’ch statkó a sluìeb, odbornost jejich prezentace a prostor pro pÞirozenŽ navazov‡n’ specifickùch soci‡ln’ch kontaktó. Je zÞejmŽ, ìe zm’nžnŽ pÞednosti samy o sobž nesta‹’. Je nutn‡ zmžna prostÞed’, kterŽ uì nemóìe d‡le sledovat pouze linii technologickŽ specializace, umžleckŽ a odbornŽ œrovnž ‹innosti (ta je ostatnž nutnou samozÞejmost’), ale pÞedevä’m cestu vstÞ’cnosti, pÞ’vžtivosti k velmi diferencovanŽ veÞejnosti, jej’ì pÞ’tomnost a uì’v‡n’ nab’zenùch sluìeb potvrzuje nejen prim‡rn’ uìite‹nost, ale veÞejnost prostÞed’. Je to cesta nem—dnž ch‡panŽ strategickŽ œvahy o smyslu veÞejnùch kulturn’ch instituc’ a naplËov‡n’ jejich posl‡n’. Josef ë‡k katedra kulturologie FF UK, Praha