Pojem ãveÞejnŽ umžn’Ò je otrockùm pÞekladem anglickŽho ãpublic artÒ. Otrockù pÞeklad je äpatnù pÞeklad, neboé nebere v œvahu konkrŽtn’ kontext pojmu. Co väak, kdyì pojem ì‡dnù jazykovù kontext nem‡ a kdyì ani na pÞedmžtnŽ stranž nen’ ì‡dn‡ takov‡ aktivita ozna‹ovan‡ popÞ’padž jinùm pojmem? Nemóìe pak takovù novotvar, ciz’ a nelibù dom‡c’mu uchu, provokativnž inspirovat vznik m’stn’ho kontextu a n‡slednž popÞ’padž i vznik vhodnžjä’ho dom‡c’ho pojmu?

Pro‹ v ‰eskŽ republice dosud nevznikl trend podobnù tomu, kterù v z‡padn’ch zem’ch zrodil v 60. letech ãpublic artÒ a od 80. let se vyvinul v äirokù proud róznorodŽ umžleckŽ iniciativy v nejróznžjä’ch oblastech soci‡ln’ aktivity?1 Vina, zd‡ se, tu nen’ na stranž m’stn’ho umžn’, kterŽ od 60. let po svŽm odr‡ìelo soci‡ln’ ide‡ly pop artu, konceptu‡ln’ho umžn’ i postmodern’ch tendenc’ 80. let. ProblŽm je sp’äe v politickùch podm’nk‡ch, kterŽ v minulosti br‡nily rozvoji veÞejnosti ve smyslu aktivn’ spr‡vy spole‹nùch vžc’. Svobodnž vyj‡dÞenŽ veÞejnŽ m’nžn’ byla jedin‡ vžc, kter‡ mohla ohrozit vl‡du komunistó a proto se pr‡vž na nž soustÞedila nejdóslednžjä’ politick‡ represe. Ne bezprostÞednž umžleck‡ tvorba, ale jej’ vliv na veÞejnost byl pod pÞ’snou kontrolou vl‡dcó. Umžn’ tak bylo vmanŽvrov‡no do tžsnùch hranic intelektu‡ln’ho ghetta. VeÞejnost sama byla komunismem nejprve sv‡z‡na umžlou ideologi’ kolektivismu, pozdžji, na konci 50. let a pak zejmŽna v 70. letech, roztÞ’ätžna zavazuj’c’m rozdžlov‡n’m pod’lu na moci. Pojem ãveÞejnostÒ tak dostal za komunismu sp’äe negativn’ obsah vyplnžnù sobectv’m, zbabžlost’, prospžch‡Þstv’m a podobnùmi kvalitami, jimiì se platilo za moìnost pÞeì’t. Umžn’ a veÞejnost tak byly od sebe velmi vzd‡leny, ostatnž podobnž, jako tomu bylo v obdob’ klasickŽ avantgardy pÞed 2. svžtovou v‡lkou.

Ke sbl’ìen’ obou p—ló kupodivu nedoälo ani po sametovŽ revoluci. Umžn’, v naä’ zemi tradi‹nž velmi individualistickŽ a spiritu‡ln’2, zóst‡v‡ mimo pozornost jak äirokŽ veÞejnosti, tak vl‡dy a jinùch ofici‡ln’ch org‡nó. Z‡jem sdžlovac’ch prostÞedkó sice m’rnž vzrostl, ale umžn’ je st‡le na okraji pÞev‡ìnž ekonomickùch starost’. Neexistuj’ vùchovnŽ programy, kterŽ by zprostÞedkovaly umžleckou tvorbu veÞejnosti, neexistuje kulturn’ politika3, neexistuje daËovù z‡kon, kterù by usnadnil soukromou podporu kultury a umžn’. PÞekvapuj’c’ zmžna se po zhroucen’ komunismu ud‡la i s obsahem pojmu ãveÞejnostÒ. K naäemu velkŽmu pÞekvapen’ se n‡ä kaìdodenn’ ìivot promžnil velmi komplikovanùm zpósobem. Stal se ãskute‹nùmÒ, tak jako kdyì ‹lovžk dospžje nebo kdyì ho propust’ z psychiatrickŽ kliniky a jeho konkrŽtn’ rozhodnut’ za‹nou ãskute‹nž platitÒ. Z‡roveË se ale, pod tlakem onŽ novž objevenŽ reality, zœìil do œzkostlivŽho sledov‡n’ tŽ jedinŽ, aì pÞ’liä re‡lnŽ, cesty vedouc’ k okamìitŽmu zisku. Lidsk‡ svoboda se dobrovolnž st‡v‡ svobodou k ekonomickŽ soutžìi. Komplexn’ lidskŽ myälen’, äirok‡ äk‡la moìnost’ lidskŽ mysli, jeì nejsou bezprostÞednž zamžÞeny k dosaìen’ okamìitŽho vùsledku v r‡mci ekonomickŽ soutžìe, se st‡v‡ zbyte‹nùm pÞepychem. Komplexn’ charakter lidskŽho ìivota, rozmanitost, barevnost nepÞedv’davost, tajemstv’ miz’. Miz’ ot‡zka a zvždavù pohled kolem sebe, miz’ z‡jem spatÞit naäi lidskou situaci a s t’m pochopitelnž i z‡jem o umžn’ a jeho eventu‡ln’ soci‡ln’ roli.

Jak‡ je vlastnž soci‡ln’ role umžn’? Umžn’ si svou roli nedok‡ìe samo ani vydobùt, ani ji nedok‡ìe definovat4. Je to pochopitelnŽ, neboé umžn’ m‡ k dispozici komplexnost lidskŽho ducha, jednotu rozumu, citu, vóle, ale nem‡ k dispozici zpžtnou vazbu, ovžÞen’ a objektivn’ m’ru. Umžn’ dok‡ìe pÞesnž vyj‡dÞit ide‡ly spole‹enskŽho uspoÞ‡d‡n’, ale nedok‡ìe tyto ide‡ly konstituovat a zajistit5. Komplexn’ charakter umžn’ je podm’nžn jeho hluboce osobn’m charakterem. Umžlec pracuje na rovinž osobn’ho proìitku, plnosti bezprostÞedn’ zkuäenosti, pochopen’ vnitÞn’ho smyslu vžc’. UmžleckŽ d’lo je stvoÞeno jedine‹nou individualitou a uchov‡v‡ v sobž rysy jedine‹nŽ individuality.

Takto osobnž zaloìenŽ umžn’ nem‡ v podstatž ì‡dnŽ sty‹nŽ plochy s oblast’ veÞejnosti, kter‡ je naopak konstituov‡na soci‡ln’ reflex’, objektivn’m jazykem a kter‡ nutnž abstrahuje od individu‡ln’ jedine‹nosti6. V modern’ historickŽ etapž, kter‡ nen’ ur‹ena nžjakou spole‹nou a obecnž platnou ideou7, nùbrì jen ideou demokratickŽ rovnosti väech individu’, umžn’ takÞka nemóìe bùt svobodnŽ a z‡roveË veÞejnŽ8.

A‹koliv umžn’ a oblast veÞejnosti jsou svou povahou a nejbliìä’mi c’li v z‡sadž protikladnŽ, jsou z‡roveË svùmi koÞeny nerozlu‹nž spleteny. Väechno kolem n‡s je produktem sloìitŽ soci‡ln’ spolupr‡ce. Vždom’ odk‡zanosti na druhŽho je sou‹‡st’ kaìdŽho sebevždom’. KaìdŽ umžleckŽ d’lo je poselstv’m, tedy komunikac’ se spole‹nost’. Individu‡ln’ a soci‡ln’ stanoviska v umžn’ se v posledn’ dobž sbl’ìila i vlivem charakteru imanentn’ho vùvoje umžn’. V duchu pÞedchoz’ho vùvoje se sou‹asnŽ umžn’ jeätž radik‡lnžji vzd‡lilo vytv‡Þen’ artefaktó jakoìto modeló jedine‹nùch proìitkovùch situac’ a soustÞe“uje se na odraz vztahovŽho Þ‡du v r‡mci nekone‹nž komplikovanŽ struktury soci‡ln’ spolupr‡ce9.

TakŽ konkrŽtn’ zkuäenost posledn’ch desetilet’ n‡m ukazuje, ìe mezi osobn’m umžleckùm vùrazem a oblast’ veÞejnosti existuj’ bytostnŽ vztahy. Jak vùäe nazna‹eno, umžn’ móìe ì’t bez veÞejnosti, jak tomu bylo v naäem regionu za komunismu, jen provizornž a do‹asnž. Jen s v’rou v do‹asnost nespravedlivŽho stavu vžc’ mohlo umžn’ ì’t v ghettu mimo a proti veÞejnŽmu m’nžn’. Jako trvalŽ by takovŽ odlou‹en’ umžn’ a veÞejnosti muselo vŽst k hlubokŽ deziluzi o lidskŽ budoucnosti. Na druhŽ stranž zkuäenost sou‹asnŽ porevolu‹n’ situace n‡s pÞesvžd‹uje o tom, ìe ani ze strany veÞejnosti nelze trvale ignorovat stanovisko umžn’ a väech aktivit, kterŽ neslouì’ bezprostÞednž dosaìen’ zvolenŽho c’le. Jazyk umžn’ se bžhem dvac‡tŽho stolet’ vyvinul do velmi specifickŽho a tžìko srozumitelnŽho zpósobu ozna‹ov‡n’. Kvalita umžleckŽho d’la je dosti sloìit‡ vžc i pro toho, kdo je zvyklù tento jazyk ‹’st a nepochybnž jej’ posuzov‡n’ m‡ äirokù rozptyl. NicmŽnž tak zvan‡ umžleck‡ kvalita d’la je vùrazem poctivosti pr‡ce stejnž jako v kaìdŽ jinŽ lidskŽ ‹innosti. Nekvalitn’ obrazy na stžn‡ch ofici‡ln’ch prostor vrhaj’ nepÞ’znivŽ svžtlo na ‹innost, kter‡ se pod nimi kon‡.

To, ìe st‡t pÞest‡v‡ podporovat rozvoj n‡rodn’ho umžn’, coì se stalo v posledn’ch letech celosvžtovùm trendem, povede doufejme k odplaven’ väech iluz’ a ideologickùch pÞedpokladó a k odkryt’ skute‹nŽ potÞeby lidskŽ spole‹nosti investovat do svobody lidskŽho ducha a do rozv’jen’ duchovn’ch aktivit, kterŽ nevedou bezprostÞednž k zisku, ale vytv‡Þej’ prostÞed’ v nžmì se d‡ lidsky ì’t, v nžmì m‡ ‹lovžk otevÞeny o‹i pro bohatstv’ a tajemstv’ ìivota. Sou‹asnù svžt mus’, zd‡ se, rozv’jet obž zd‡nlivž protikladnŽ str‡nky: jak œ‹innù otevÞenù systŽm zajiäéuj’c’ soci‡ln’ reprodukci, tak svobodu jedince bùt s‡m sebou. Jen sdžlen‡ osobn’ zkuäenost móìe d‡t spole‹nosti hloubku a duchovn’ rozmžr. Jen spole‹nost lid’ tvoÞ’ lidskou spole‹nost. VeÞejnŽ umžn’ je m’sto, kde se setk‡vaj’ obž tyto str‡nky. Ukazuje se, ìe takovŽ setk‡n’ nemus’ bùt vìdy jen kompromisem. Umžlec nemus’ slevit z dóslednosti svŽ osobn’ zkuäenosti, nùbrì jen m’t na zÞeteli svŽ re‡lnŽ soci‡ln’ stanovisko (re‡lnŽ, nikoliv ide‡ln’). Div‡k se nemus’ st‡t znalcem umžn’, nùbrì mus’ jen pÞijmout fakt, ìe vùznam umžleckŽho d’la neleì’ v prvn’ rovinž jako vùznam reklamy nebo zpr‡v o po‹as’, ale ìe je tÞeba k nžmu u‹init p‡r krokó. Vùstava ãUmžleckŽ d’lo ve veÞejnŽm prostoruÒ pÞin‡ä’ 50 umžleckùch projektó - pokusó o takovŽ setk‡n’. Tento vzorek umžleckùch projektó a teoretickùch stat’ chce probudit z‡jem umžlcó teoretikó, instituc’ i moìnùch sponzoró o rozvinut’ bohatŽ aktivity na tomto poli.