Roman èalskù

sochy v klec’ch

Projekt, kterù pÞedkl‡d‡m, jsem
promùälel jiì v roce 1994. Po n‡vratu z
Holandska, kde jsou v mžstskùch sadech
um’stžny rozmžrnŽ skulptury z bronzu i z
ocele, jsem si uvždomil, ìe zde v Praze
nžco st‡rne. Na veÞejnùch praìskùch
prostranstv’ch, a to i na m’stech zna‹nž
frekventovanùch, stoj’ sochy
zpÞ’tomËuj’c’ minulost nejenom svùm
politickùm obsahem, ale i nekvalitou
ÞemeslnŽ pr‡ce, pro minulou dobu
pÞ’zna‹nou. Kdyì jsem vyb’ral a poslŽze
fotografoval vybranŽ objekty, uvždomil
jsem si znovu, kolik nevùraznùch vžc’
mohlo vznikat s t’m, ìe nebude moìno
zabr‡nit jejich um’stžn’. Nyn’ je zde
moìnost tyto umžlecky nevùraznŽ a
politicky odumÞelŽ skulptury vyuì’t k
tvór‹’mu z‡mžru a z‡roveË je vyzdvihnout
z jejich äedivosti. Mój projekt ãSochy v
klec’chÒ je pÞ’spžvkem plnž vyhovuj’c’m
mŽ z‡libž v pevnŽm sv‡ru jako estetickŽm
sochaÞskŽm detailu. Klece vytv‡Þ’
omezenù prostor kolem póvodn’ hmoty,
jsou elementem v nads‡zce upozorËuj’c’m
na absurditu Þady soch, elementem, kterù
väak neni‹’ póvodn’ artefakt. Klece jsou
usazeny na horn’ hranž podstavcó,
materi‡lem móìe bùt bu“ ‹ern‡ nebo nerez
ocel. Na nžkterùch klec’ch by mohla bùt
um’stžna tabulka s n‡pisem ãNekrmitÒ.
Mysl’m si, ìe Þada tžchto soch by mžla
zóstat na svùch m’stech jako kolektivn’
memento skute‹nosti, kterou jsme väichni
vytv‡Þeli. Nav’c chci svùm z‡mžrem
upozornit na fakt, ìe od roku 1989
nebyla v ì‡dnŽm veÞejnŽm vùznamnŽm
prostoru um’stžna sou‹asn‡ socha, kter‡
by byla vùrazem pozitivn’ho smžru.