Milan Mikul‡ät’k

Placebo

V medic’nž se rozliäuje pÞ’mù œ‹inek
lŽkó a œ‹inek, kterù je d‡n róznùmi
dalä’mi vlivy, kterŽ lze zahrnout pod
spole‹nùm ozna‹en’m jako sugestivn’
pósoben’. Toto pósoben’ v takovùchto
souvislostech je ale zn‡mžjä’ sp’äe jako
ãplacebo-efektÒ (latinskù vùraz placebo
by bylo moìno doslovnž pÞeloìit jako
ãbudu se l’bitÒ). V z‡padoevropskùch
zem’ch je tento efekt uì po Þadu
desetilet’ zkoum‡n.

Co väechno móìe jako placebo-efekt
pósobit? Mohou to bùt takovŽ podnžty
jako vzhled lŽku, barva, velikost,
konzistence, chué, vónž, cena, povžst,
slovn’ sugesce, leadÞi m’nžn’, chov‡n’
lŽkaÞe, atmosfŽra pÞi pÞedepisov‡n’ lŽku
a dalä’. NžkterŽ vlastnosti mohou
pósobit i pÞ’mžjä’ cestou (napÞ. hoÞk‡
chué zvyäuje sekreci slin a ìalude‹n’ch
äé‡v). Vùsledky placebovŽho efektu se
mohou projevit v tom, ìe od róznùch
lŽkaÞó mohou lŽky pósobit róznž. Móìe
odliänž pósobit i vlivem odliänŽho
balen’. LŽk móìe pÞ’znivž pósobit i na
nemoci, na kterŽ nen’ ur‹en. A nebo
jeätž zÞejmžjä’ je placebo-efekt v
podobž ‹istŽ substance, tedy neœ‹innŽ
l‡tky (tzv. ‹istŽ placebo). T’mto
zpósobem se prakticky ovžÞuje œ‹innost
lŽku. Jedna skupina pacientó dost‡v‡
opravdovù lŽk, druh‡ ‹istŽ placebo.
Väechny ostatn’ podm’nky jsou zachov‡ny
pokud moìno konstantn’, nemžnnŽ.
ProstÞednictv’m placebo-efektu se
prok‡zalo, ìe lŽk je pósobivžjä’ v
podobž injekce, neì v podobž peror‡ln’ho
prostÞedku, ìe lŽky pÞipravenŽ v lŽk‡rnž
jsou œ‹innžjä’, neì prómyslovž vyrobenŽ
(projevuje se zde pocit, ìe je o
pacienta lŽpe individu‡lnž postar‡no),
lŽky barevnž n‡padnŽ jsou œ‹innžjä’, neì
barevnž nen‡padnŽ, l‡tky s vùraznou
chut’ jsou œ‹innžjä’, neì l‡tky bez
chuti a tak bychom mohli pokra‹ovat v
dalä’ch projevech.

B‡lint (1996) charakterizuje placebo
jako psychologickù, fyziologickù nebo
psychofyzickù œ‹inek medikamentu, kterù
nen’ nebo jen v nevùznamnŽm vztahu k
farmakologickŽmu œ‹inku lŽku nebo
lŽ‹ebnŽmu opatÞen’.

I kdyì podstata placeba nebyla dÞ’ve
zn‡ma, uì’vali ho nevždomky nejen
lŽkaÞi, ale i kouzeln’ci, knžì’, lidov’
lŽ‹itelŽ a äarlat‡ni. A uì’vaj’ jej
dodnes. Tato skupina obvykle d‡vala
nepoznanŽmu œ‹inku placeba magickù a
mystickù vùklad. SamozÞejmž placebovù
œ‹inek se neprojevuje jen u medikamentó,
je moìno jej sledovat i u fyzik‡ln’
terapie, nebo u operace (napÞ. u
operace, kter‡ je skon‹ena jen jako
revizn’ z‡krok, je moìno u pacienta
sledovat vùraznŽ zlepäen’ stavu).

Nžkdy lŽkaÞ s‡m móìe vyvolat negativn’
placebovù efekt t’m, ìe pÞedep’äe
nemocnŽmu lŽk, kterù je sice na jeho
chorobu indikov‡n, ale kterùm se jiì
pacient dÞ’ve neœspžänž lŽ‹il. Zvl‡ätž
kdyì pacient pÞevezme recept bez
vysvžtlen’ a zjist’ aì za dveÞmi v
lŽk‡rnž o‹ jde.

Na druhŽ stranž je spr‡vnž vyuì’vat
placebo-efektu k pozitivn’mu pos’len’
œ‹inku lŽku, nebo z‡kroku, tÞeba
zdóraznžn’m efektivnosti na z‡kladž
dosavadn’ch zkuäenost’ u jinùch
pacientó.

Ûada metodologicky dobrùch prac’
prok‡zala, ìe œ‹innost placeba u
nemocnùch je dost velk‡ - projevuje se
asi u 35 % nemocnùch. Podle Gliedmana a
ThornovŽ nelze prok‡zat pÞ’mou z‡vislost
mezi pozivitou placebovŽ reakce a
zvùäenou sugestibilitou pÞ’jemce
placeba, coì podporuje sp’äe teorii o
podm’nžnŽ reflexn’ œ‹innosti placeba.
NžkterŽ lŽky lze dokonce u velkŽho
pod’lu pacientó nahradit placebem -
napÞ. analgetika u 30 %, pÞi bolestech
hlavy aì dokonce u 60 % pacientó, pÞi
astmatu u 40 % lze zm’rnit vùskyt
z‡chvató. Dominantn’ a obl’ben‡ osoba ve
skupinž móìe usmžrËovat a navozovat
placebovù efekt u ostatn’ch jedincó.
Ur‹itou obdobou je i uì’v‡n’ drog v
part‡ch dosp’vaj’c’ch toxikomanó.

PÞi ovžÞov‡n’ œ‹innosti lŽku se pouì’v‡
tzv. dvojitù slepù pokus (double blind
clinical trial). Jeho c’lem je vytvoÞit
takovŽ podm’nky, aby hodnocen’
zkouäenŽho lŽku bylo co nejobjektivnžjä’
a co nejmŽnž ovlivnžno kladnùmi a
z‡pornùmi postoji lŽkaÞe vó‹i lŽku a
jeho psychoterapeutickùm pósoben’m.
Takìe jednŽ skupinž je pod‡v‡na
substance, jej’ì farmakoterapeutick‡
schopnost se zkoum‡, ozna‹en‡ napÞ.
p’smenem A, druhŽ skupinž nemocnùch se
stejnùm druhem nemoci je ordinov‡no
placebo ozna‹enŽ p’smenem B. LŽkaÞ,
kterù lŽky pÞedepisuje a hodnot’ œ‹inek,
nev’ v próbžhu pokusu, zda je placebo A
nebo B, ‹ili je stejnž slepù jako
pacient. Jestliìe je œ‹inek obou l‡tek
stejnù, je moìno udžlat z‡vžr, ìe
œ‹innost lŽku je nulov‡, nebo miziv‡.
Jestliìe je lŽk œ‹innù, pak ve srovn‡n’
s placebem prokazuje vùraznžjä’ œspžchy
v lŽ‹bž. Jestliìe je œ‹innžjä’ placebo,
pak lŽk, kterù se ovžÞuje je nžjakùm
zpósobem äkodlivù.

Pod‡v‡n’ placeba je nepÞ’pustnŽ,
jestliìe by nžjakùm zpósobem ohrozilo
zdrav’ nemocnŽho. NepÞ’jemnŽ vedlejä’
œ‹inky bùvaj’ pozorov‡ny zejmŽna u
neurotikó (nauzea, vomitus, prójmy,
alergickŽ reakce, suchost sliznice,
buäen’ srdce, edŽmy, kopÞiva apod.).
Tyto postoje souvis’ do ur‹itŽ m’ry s
postoji nžkterùch osob k farmakóm, kterŽ
se ne dost pÞesnž ozna‹uj’ jako
farmakofobie. ‰ili nemocnù m‡ k lŽku
odpor, kterù ‹asto zdóvodËuje t’m, ìe
jde o jed (ìe je to chemik‡lie) a ìe
jedóm je tÞeba se vyhùbat. NžkteÞ’ ani
svój farmakofobickù vztah k lŽkóm
nevyj‡dÞ’, zvl‡ätž tehdy, jestliìe jim
uì v minulosti byl jejich n‡zor vyvracen
a oni svój n‡zor nezmžnili.

Farmakofilie a farmakofagie je postoj
opa‹nù - tedy pÞehnan‡ z‡liba v polik‡n’
lŽkó - jakoby byl lŽky ‹lovžk pÞ’mo
fascinov‡n. J’ je v takovŽm mnoìstv’, ìe
mu to mnohdy móìe nahradit norm‡ln’
stravu. Mnohdy se t’m d‡ ovlivnit i
lŽkaÞ a pÞedepisuje nemocnŽmu lŽky,
kterŽ pacient poìaduje. O nžkterùch
lŽc’ch tito lidŽ tvrd’, ìe jsou to lŽky
univerz‡ln’ - napÞ. antibiotika,
hormony, vitaminy. Ale nej‹astžji jsou
stÞedem z‡jmu analgetika, hypnotika,
psychostimulancia, antiastmatika. U
nžkterùch lid’ vede farmakofagie aì k
toxikomanii, k lŽkovŽ z‡vislosti, kter‡
se st‡v‡ obt’ìnž lŽ‹itelnou, zejmŽna
takŽ proto, ìe se ji pacient snaì’
skrùt.

Lze dokonce vypžstovat n‡vyk i na
placebo - Belolouckù (1973) popisuje
tÞicetiletŽho pacienta, kterù dost‡val
Mezoridazin pro psychosomatickŽ tr‡vic’
pot’ìe. Kdyì doäla z‡soba lŽku, dostal
placebo, kterŽ œ‹inkovalo d‡le i kdyì
nemocnŽmu bylo Þe‹eno, ìe jde o
indiferentn’ l‡tku, ‹ili uì’v‡n’ mžlo
r‡z z‡vislosti.

Placebo-efekt se móìe projevovat v
bžìnŽm ìivotž i ve vztahu k potravin‡m,
ale i k jinùm potÞeb‡m, kterŽ se tùkaj’
alimenta‹n’ho chov‡n’ anebo dokonce i
chov‡n’, jehoì smyslem je uspokojov‡n’ i
jinùch potÞeb, napÞ. sexu‡ln’ch,
bezpe‹’, soun‡leìitosti, uzn‡n’,
seberealizace. Ale v tžchto
souvislostech se nepouì’v‡ pojmu
placebo-efekt.

PhDr. M. Mikul‡ät’k, sen.

G. C. Davidson, John M. Neall, Abnormal
Psychology, Wiley and Sons, NY 1996
R. Kone‹nù, M. Bouchal, Psychologie pro
lŽkaÞe, Avicenum, Praha, 1971