Kw

Ot‡zky

Z œvodu
... äedivŽ ìivoty, äpatnŽ umžn’,
odpudivù design a hnusn‡ normaliza‹n’
architektura na konci 70. let
definitivnž dorazily zkom’raj’c’
estetickou vizueln’ vn’mavost u vžtäiny
lid’... a dnes jakoby n‡m uì ani
nesch‡zela... pÞesto jsem pÞesvžd‹en, ìe
ta stejn‡ vžtäina absenc’ tohoto rozmžru
uchopen’ svžta podvždomž trp’... moìn‡
naivnž, ale dosud vžÞ’m na paralelu mezi
esteti‹nost’ prostÞed’ a duchovn’ œrovn’
komunity... kdyì se rozhl’dneä kolem
sebe a vid’ä, ìe tž ne‹ek‡ nic dobrŽho,
tak se ti ani nechce nic dobrŽho d‡t...
nžjak se snaìit...

Co m‡m r‡d
... mne osobnž vìdy potžä’, kdyì na
ulici uvid’m nžco, co m‡ specifickŽ
estetickŽ kvality (pÞ’padn‡ bezœ‹elnost
nen’ na z‡vadu) a co mne móìe vytrhnout
z nau‹enùch vzorcó... kromž estetickŽho
vjemu t’m v’c potžä’, ‹’m mŽnž takou vžc
na ulici ‹ek‡m... to móìe pak otevÞ’t
malou prasklinku do myälenkovŽho
prostoru paraleln’ho k väednosti...

O ide‡ln’m œ‹inku
... velmi osobn’ pÞedstava ide‡ln’ho
œ‹inku ãumžleckŽho d’la ve veÞejnŽm
prostoruÒ:
sebejistŽ zneklidn’, v‡havŽ postr‹’...

O formž
... jsem ãmžstskŽ d’tžÒ, v Praze jsem se
narodil a mžstskù folklor m‡m v sobž
pÞirozenž... starŽ reklamy, kdysi
malovanŽ pÞ’mo na fas‡dy, se v ur‹itŽm
momentu... pósoben’m ‹asu a zmžnou
souvislost’ prolnou ãna druhou stranuÒ,
st‡vaj’ se magickùm symbolem, st‡vaj’ se
umžn’m.
... v’ce neì Richterovy berl’nskŽ
sv’‹ky, nebo Balkenholovy osamocenŽ
postavy st‡la u zrodu mŽho projektu
džtsk‡ vzpom’nka na obÞ’ Baéovu
polobotku na fas‡dž za tehdejä’m
n‡draì’m StÞed.
... v tuto chv’li mne tolik nezaj’m‡
umžleckŽ d’lo, kterŽ se pÞinese a
odnese, nebo je ãd’lem v
architektuÞeÒ... sp’äe mne zaj’m‡ vžc,
kter‡ se stane sou‹‡st’ ãkóìeÒ mžsta a
od chv’le vzniku za‹’n‡ (zde programovž)
mizet.

O trvanlivosti
... kromž tŽto evidentn’ paralely s
mžstskùm folklorem je to i reakce na
väechna ta d’la ãnavžkyÒ, kter‡ se pak
mus’ doslova odstÞelovat, kdyì se zmžn’
doba nebo n‡zor... o‹ tÞeba móìe bùt
kr‡snžjä’, kdyì d’lo zóst‡v‡ po ur‹itŽ
obdob’ v poloze mezi existenc’ a
vzpom’nkou...
... co trv‡ dŽle - dlouhù den nebo
kr‡tk‡ vzpom’nka na nžj?

Pro‹ zrovna tohle
ãOt‡zkyÒ... no, je to jen pracovn’
n‡zev... vlastnž mi to moìn‡ pÞipomžlo
jak p’äe Richard Bach: zn‡me-li ot‡zky
zn‡me i odpovždi...
... Matuäkovo ãbylo by to kr‡snù...
d’vat se do nebe i d‡lÒ móìe bùt odkazem
na ot‡zku v jej’m pohledu: jestli
energii a motivaci m‡me hledat jen u
sebe a jestli svùm snaìen’m nemóìeme
prospžt nž‹emu, co je vžtä’ neì my... a
nebo tÞeba jen oby‹ejnž hledat smysl
ãvžc’Ò... snaìit se zlepäit ìivot
pÞedevä’m v sobž... jak zp’v‡ zase jinù
klasik: ã(such a perfect day)... I felt
like someone else, someone goodÒ. 

Znovu o formž
... pÞestoìe malba bude svou velikost’
teoreticky nepÞehlŽdnuteln‡, chci aby se
t—nem a barevnost’ stala sou‹‡st’
domu... jako nžco, co tam asi bylo
vìdycky, jen jsme si toho väimli aì
dneska... podstatnŽ je udrìen’ balance
mezi obsahem a kontextem pouìitŽ
formy... aby se jemnŽ pÞipomenut’
nutnosti pravidelnŽ emocion‡ln’ a
ment‡ln’ œdrìby nestalo nžjakùm
sekt‡Þskùm pouta‹em, je potÞeba distanc
poezie nepatÞi‹nŽho spojen’... jemnù
vtip, kdy manekùna se bude d’vat
pohledem, kterù nemóìe absolutnž nic
prodat a z‡roveË je spojena svùm
kostùmkem s väednost’ jako kaìdù z
n‡s...


(z póvodn’ho textu projektu KW vybral a
sestavil Igor Korpaczewski)
KW ãOt‡zkyÒ, 1997 
navrìeno pro Dóm ‰s. Legi’, na rohu 
Legerovy a Je‹nŽ ulice